Ranní postřeh Olgy Lomové: Mladí Američané chinamaxxují a #WantToBeChinese

USA se otřásají v politickém chaosu a skandálech prezidenta Trumpa, zatímco v Číně se dveře netrhnou se státníky v naději, že zde najdou nějakou stabilitu. Čínská stabilita, zdá se mi, je však jen iluzí umožněnou tamní kontrolou médií a internetu a zahleděností západního světa do sebe sama. Ani tam není o turbulentní události nouze. Koncem ledna byli odvoláni dva vysoce postavení generálové. Jedním z nich je Čang Jou-sia, místopředseda Ústřední vojenské komise a fakticky muž číslo jedna čínské armády, nad nímž byl jen Si Ťin-pching. Ten za několik let postupně odvolal skoro celou Ústřední vojenskou komisi a nyní má po boku jen posledního jejího člena.

Čangovo odvolání nikdo nečekal, tento zkušený a v armádě respektovaný velitel, veterán z války proti Vietnamu v roce 1979, byl považován snad i za Si Ťin-pchingova přítele. Článek v čínském Armádním deníku bez dalších podrobností označuje sesazení obou generálů „za velké vítězství v boji proti korupci“, avšak víc než o korupci mluví o potřebě absolutní poslušnosti straně a jejímu vůdci. V exilových zdrojích se objevily různé málo pravděpodobné spekulace, dikce článku v Armádním deníku nicméně dává sesazení obou generálů do kontextu armádní strategie „vyměnit peří a znovu se zrodit“, čili starší generaci nahradit mladší, vychovanou v naprosté oddanosti dnešnímu vůdci strany. Na velkou stabilitu to tedy ani v Číně a širším regionu nevypadá.

Mezitím se americká generace Z na TikToku oddává módě zvané Chinamaxxing. Sociální sítě zaplavují krátká videa, na nichž se mladí Američané předvádějí, jak pijí teplou vodu (nebo také čínské pivo značky Tsingtao), vaří si čínské polévky, doma chodí v pantoflích (protože to prý je čínský zvyk), užívají čínskou medicínu a cvičí čchi-kung a to vše s různě vtipnými hláškami o tom, jak prožívají „very Chinese time in my life“, sdílejí s hashtagem #WantToBeChinese.

Fenoménu si povšimlo i čínské ministerstvo zahraničních věcí, jehož mluvčí na pravidelné tiskové konferenci, povzbuzen návodnou otázkou čínského reportéra, označil zábavu mladých Američanů za další důkaz neodolatelné přitažlivé síly Číny v době soumraku dekadentního Západu. Zdánlivě absurdní přivlastnění v čínské propagandě dokonale zapadá do programu posilování „čtvera sebevědomí“, tj. zvyšování národní hrdosti, která splývá s hrdostí na socialistické zřízení. Vždyť i Američané – donedávna i v Číně měřítko velikosti a úspěchu – by se chtěli stát Číňany!