Ranní postřeh Tomáše Brolíka: Když se politik nad politikou ofrňuje, skončí špatně

Je to úplně běžný a velmi častý případ, ale zrekapitulovat si ho vůbec neuškodí. Člověk, který není z politiky, jde do politiky, a slibuje, že ji promění. Budí velké naděje – a pak ztroskotá a odchází, zpravidla s pachutí, někdy rovnou s ostudou.

Naděje budil a do polské politiky před pěti lety přišel muž jménem Szymon Hołownia, televizní celebrita, teolog-popularizátor, katolík, se kterým si každý rozumí a který si chce s každým rozumět. Chtěl být v roce 2020 prezidentem, jako úplný nováček dopadl třetí s velmi dobrým výsledkem a nabytý politický kapitál přetavil ve vlastní středovou partaj, která od roku 2023 spoluvládne a sám Hołownia to dotáhl na šéfa parlamentu.

A populárního, i tento časopis o jeho rétorickém umu a kultivovaném showmanství přinesl čtenářům zprávu. Jeho sliby, že on rozetne zaťaté nepřátelství a neustálý souboj, které polskou politiku definuje, zněly přesvědčivě.

Hołowniu politicky zničila neochota podpořit povolení potratů, což je to, proč ho voličstvo do parlamentu poslalo. A po tomhle nepřesvědčivém lavírování se všechno sesypalo. Hołownia chtěl být znovu prezidentem, ale zcela propadl. Následovaly podezřelé schůzky s opoziční stranou Právo a spravedlnost, nesrozumitelné vydírání vládních partnerů, pád v žebříčcích důvěryhodnosti. A teď Hołownia odchází z polské politiky, chce se stát vysokým komisařem OSN pro uprchlíky, což je velmi ambiciózní cíl a jen bůh ví, proč si Hołownia myslí, že na takovou funkci stačí.