Ranní postřeh Jany Matesové: Co pro nás znamená nová válka

Žijeme ve velmi rušné době, události se dějí překotně. Už poněkolikáté zahazuji Ranní postřeh napsaný před několika málo dny ve prospěch postřehu o aktuálním dění 

Prožíváme změnu globálního řádu, Evropa v ní v těchto měsících hraje druhé housle, ale ještě není ani za pódiem, ani v hledišti. Pořád hraje. Zatím alespoň zbrojí o život. Nikoli „jako o život“: Evropa zbrojí, aby dokázala odstrašit svou vojenskou, technologickou a politickou silou potenciální nepřátele a ubránit životní styl a prostor Evropanů. Více než pětina globálních výdajů na obranu šla v minulém roce podle významného Mezinárodního institutu pro strategická studia (IISS) z rozpočtů Evropanů. Trvalo to dlouho, než lídři evropských zemí našli odvahu sdělit svým voličům, že žádné trvalé bezpečí pro státy a společnosti ve světě není, že to byla jen pohodlná pohádka pro voliče zdůvodňující, že na obranných výdajích lze ušetřit a místo toho budovat silný sociální stát. Jenže teď se přívalové vlny prorockého rčení „po nás potopa“ blíží hned z několika stran.

Před několika dny začala nová válka a její fyzický dopad zasáhl více než desítku států a ekonomický dopad může zasáhnout desítky dalších. Napadený, ale dlouhodobě nebezpečný a nevyzpytatelný Írán široký dopad chce, proto svými drony a raketami útočí všude okolo, proto využívá nejsilnější mezinárodní trumf, který má – zastavení provozu v Hormuzském průlivu i za cenu dramatického zhoršení své domácí ekonomiky. Chce upoutat pozornost co největšího počtu lidí z co největšího počtu zemí. Věří, že vystrašení turisté z vyhlášených turistických destinací Perského zálivu, ostřelovaných íránskými drony a raketami, a také byznysmeni a turisté přestupující na dubajském letišti, kteří jsou nyní zavřeni v bojové zóně, rovněž obyvatelé zemí od Evropy přes Indii do Čínu, kteří spoléhali na dodávky energií z Perského zálivu a nyní jim hrozí nová vlna navýšení životních nákladů, přesvědčí Spojené státy a Izrael, že je třeba boj o likvidaci vývoje íránských jaderných zbraní a balistických střel rychle ukončit.

Budu se dnes věnovat dopadům této nové války na globální ekonomiku, Evropu a českou ekonomiku. Úplně ale nechci zahodit Ranní postřeh, který jsem napsala před několika dny. Týkal se toho, že pravděpodobně poprvé v celém mém životě hlavní média nepřipomněla výročí totalitního puče, do roku 1989 nazývaného Vítězný únor, který 25. února 1948 za pomoci vyzbrojených Lidových milicí definitivně v Československu utnul demokratický vývoj a dostal zemi plně pod totalitní řízení Moskvy, byť naoko pod vedením loutkového režimu. Přitom právě letos by bylo připomenutí tehdejšího vývoje nejaktuálnější za posledních 35 let. Vrátím se k němu jindy.