Města chtějí řídit ubytovny stejně jako restaurace

„Chceme dostat ubytovny do podobného režimu, jaký mají herny nebo pohostinská zařízení. Když narušují veřejný pořádek, obec může dosáhnout toho, že přestanou existovat,“ říká Dan Jiránek, někdejší primátor Kladna a současný šéf Svazu měst a obcí ČR. Jeho jménem vyjednává nyní s vládou o tom, co nahradí „přílepek“ k zákonu o hmotné nouzi.

Onen „přílepek“, který prosadil předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura, dává obci právo, aby rozhodla, kdo dostane doplatek na bydlení a kdo ho nedostane. Hrozilo tak, že tisíce lidí z ubytoven skončí na ulici. Ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD) proto poskytl výklad, podle kterého není stanovisko obce závazné pro úřad práce, který doplatek platí.

Co by bylo podle vás dobré řešení?

Nějaký vliv obce na to, zda na jejím území bude ubytovna, by měl zůstat zachován. „Přílepek“ není ideální řešení. Nejde nám o to rozhodovat, zda jednotliví lidé dostanou doplatek na bydlení, ale zamezit ubytovnám. Objevili se podnikavci, kteří třeba koupili hotel, a pak obec vydírali: Když ho nekoupíte za víc, udělám tam ubytovnu. Některé obce na to reagovaly stavební uzávěrou, což je velice hrubý nástroj, ale byla to jediná možnost, jak mít vliv. Poprvé tenhle nástroj použili v Kolíně.

Co tedy vládě navrhujete?

Chceme, aby ubytovny fungovaly ve stejném režimu jako herny nebo restaurace. Obec může omezit provoz zařízení, která narušují veřejný pořádek. Do stejné pozice bychom chtěli dostat i ubytovny.

Mezi hernou a ubytovnou je ale podstatný rozdíl. Kam by lidé z ubytoven šli?

Podle statistik je u nás víc než 500 000 volných bytů. K okamžitému použití je jich 250 000, to jsou dva byty na jednoho obyvatele ubytovny.

Máte nějaký plán, jak lidi z ubytoven dostat do těch volných bytů?

Navrhujeme garanční fond - lidé se na ubytovny často dostali kvůli dluhům nebo kvůli narušování dobrých mravů v domě. Aby jim někdo pronajal normální být, je nutná záruka. Někdo musí ručit za to, že když něco zničí či udělají dluh, bude škoda majiteli bytu zaplacena.

Stěžujete si na ubytovny a říkáte, že se lidé z nich mají vrátit do běžných bytů. Jenže to byly právě obce, kdo je z těchto bytů začal už v 90. letech vytlačovat.

Starosta musí o majetek pečovat jako řádný hospodář, je za to dokonce trestně odpovědný. Nemůže pronajímat byt někomu, kdo neplatí nájem. Největší problém je, že lidé z ubytoven jsou předlužení. Bez záruk, státního garančního fondu nebo peněz neziskových organizací, se bariéra mezi nimi a běžným bydlením neodstraní.

Shodujete se tedy s Platformou pro sociální bydlení, která mluví právě o tom, že mezi dnešními obyvateli ubytoven a majiteli bytů by měl být někdo, kdo poskytne záruku?

S Platformou se neshodneme téměř v ničem. Navrhuje totiž, aby lidé z ubytoven dostali byty bez toho, že bychom se zabývali tím, proč je kdysi opustili. Obec se ale musí zajímat o to, jak člověk v bydlení selhal.

Co tím myslíte?

Je to složité. Když někdo narušuje veřejný pořádek, jediné opatření je dát mu pokutu. Jenže u lidí, kteří ji nemají z čeho zaplatit, je neúčinná: mají čtyřicet přestupků za rušení nočního klidu a strážníkům se smějí. Chtěli jsme, aby to bylo možné řešit veřejně prospěšnou prací, aby tito lidé museli ráno vstát a obci pomoci. Navíc bariéra pro jakéhokoliv pronajímatele je, že jsou lidé z ubytoven předlužení. Nejde jen o záruky za budoucí platby, jde třeba i o to, že za nimi bude chodit exekutor - a to si žádný majitel nebo pronajímatel domu nepřeje.

Takže se vlastně nedá nic dělat?

Říkáme jen, že sociální bydlení je pouze jeden úsek, když ho budeme řešit, je to jen střípek problému. Musíme začít od výkupu kovů, od toho, že lidem, kteří neumí hospodařit, budeme dávat část dávek v poukázkách… Přijmout taková opatření, která lidi nutí chovat se rozumněji. Když někdo v noci hlučí a pokutě se vysmívá, je třeba, aby to pocítil jinak a dal si pozor.

Zpátky k „přílepku“. Co konkrétně tedy navrhujete místo něj?

Dostat ubytovny do podobného režimu, jaký mají herny nebo pohostinská zařízení. Když narušují veřejný pořádek, obec může dosáhnout toho, že přestanou existovat. Byla by to prevence, když majitel ubytovny bude vědět, že mu hrozí uzavření, ztráta kšeftu. V případě, že lidé budou na ulici a v noci budou hlučet, bude se snažit, aby se chovali lépe.

Kolik ubytoven by kvůli narušování veřejného pořádku zaniklo?

To neumím odhadnout.

Co by bylo s lidmi ze zrušených ubytoven?

Obvykle je to tak, že se ubytují u příbuzných. Nebo by se mohli přesunout do ubytoven, kde se s nimi pracuje, kde nenarušují veřejný pořádek.

A jak by majitel ubytovny měl zařídit, aby se lidé chovali lépe?

Stejně jako třeba pohostinské zařízení, mohl by si najmout ochranku, aby lidé nehlučeli. Domovník na ubytovně by dohlížel nejen na to, jestli svítí žárovka, ale také by lidem říkal Neblbněte.