Plamínková: Boj o Senát odstartoval, Vávrovci versus vláda a další Turkův hvězdný týden

Boj o horní komoru parlamentu začíná. Celkem se letos do senátních voleb přihlásilo 153 kandidátů. Subjekt, který vyslal nejvíc kandidátů, konkrétně 25 z 27 volebních obvodů, je vládní ANO. Zatímco dolní komoru s přehledem ovládá, v té horní se jí dlouhodobě nedaří prosadit. To mohou ale změnit podzimní volby. Nejsilnějším subjektem se sice pravděpodobně nestane (muselo by vyhrát kompletně ve všech obvodech a získalo by těsnou většinu), už teď je ale jisté, že minimálně posílí. ANO navíc nebude mít ve všech obvodech konkurenty z vládních stran. Motoristé oproti původním plánům kandidovat vůbec nebudou a podpoří kolegy z ANO nebo SPD. Hnutí Tomia Okamury (v Senátu zatím žádného zástupce nemá) bude kandidovat ve 21 obvodech. Pro ANO tak bude představovat nejsilnější konkurenci opozice. Ta kvůli zájmu udržet v Senátu většinu na řadě míst uzavřela dohodu, podle níž se její kandidáti navzájem podporují. Zdaleka ale ne všude. V polovině obvodů jdou kandidáti opozičních stran proti sobě. Největší souboj čeká ODS a STAN. Martin Kupka Respektu tvrdí, že si vyhodnotili, že ne všude je spojení potřeba. „Jsem přesvědčený o tom, že ne všude hrozí stav, kdy by do druhého kola nepostoupil nikdo ze zástupců opozičních stran. A přeci i podle ústavy je česká politika postavená na soutěži politických stran a my přirozeně musíme a budeme soupeřit,“ říká šéf ODS. Asi nejzajímavější bude sledovat souboj zmíněných stran na Praze 9 (kde obhajuje mandát David Smoljak za STAN a za ODS kandiduje operní pěvkyně Dagmar Pecková) nebo v Plzni (kde STAN na poslední chvíli podpořil bývalého náčelníka generálního štábu Karla Řehku, zatímco mandát zde obhajuje senátor za ODS Lumír Aschenbrenner).

Zahýbat s děním chce také Kuba se svým novým hnutím Naše Česko. V Senátu chce založit svůj klub. Za Kubu se chtějí do horní komory dostat bývalý senátor za ODS Tomáš Fiala, bývalý novinář Vladimír Keblúšek, královéhradecký senátor Jan Holásek nebo ředitel Řízení letového provozu Jan Klas. Kuba pak v týdnu CNN Prima NEWS řekl, že se na jeho hnutí obracejí někteří stávají senátoři a zvažují přesun do jeho potenciálního klubu. Naopak o klub SEN 21 může přijít senátor Václav Láska. On i jeho kolegyně Adéla Šípová mandát obhajují. Zmíněný Holásek přešel ke Kubovi. A s podporou SEN 21 kandidují další čtyři politici, převážně ale v regionech, kde nejsou favority. A jisté mají jen dva zákonodárce. 

Kdo naopak ke Kubovi nepřešel, je bývalý předseda SOCDEM Michal Šmarda. Starosta Nového Města na Moravě sice před několika týdny finančním darem 15 tisíc korun Kubův projekt podpořil, pod jeho křídla se teď ale při oznámení své vlastní kandidatury do horní komory neschoval a podporu našel u menších regionálních subjektů. „Podporoval jsem hlavně Martina Netolického, který s Kubou spolupracuje. Kuba je příliš pravicový,“ vysvětluje teď Šmarda s tím, že zatím neví, jaký senátní klub by si v případě zvolení vybral. „Jsem rád, že nemusím řešit stranickou linii,“ říká dlouholetý a dnes bývalý sociální demokrat. Nicméně doufá, že se nabídka, kam vstoupit, nad rámec té současné ještě rozšíří.

SOSP hodnotí vládu: lepší než Fiala, ale čekali jsme víc. Že bude Společnost pro obranu svobody projevu (SOSP) silným vlivovým hráčem, jsme mohli vidět už krátce po volbách. Ze spolku odešla na Úřad vlády jako poradkyně Natálie Vachatová a poslankyní za Motoristy se stala Gabriela Sedláčková. Že jejich vliv není zanedbatelný, se ukázalo na programovém prohlášení, kde kabinet píše, že „svoboda slova je nedotknutelná“, a zavázal se k „zamezení zneužívání státní moci a represivních složek vůči občanům za jejich názory či veřejné postoje“. Jde o obecné proklamace, koaliční ANO, SPD a Motoristé tím ale ukázali, že téma berou vážně. Respekt už dříve popsal například lobbing SOSP ohledně zamítnutí či zásadní revize zákona o digitálních službách, který má do českého práva převést evropské nařízení známé pod zkratkou DSA. Přes tlak SOSP nebo některých radikálnějších poslanců ale úpravy nakonec nejsou tak rozsáhlé, jak si jejich zastánci původně představovali, a zákon nyní leží ve sněmovně před třetím čtení bez zásadních úprav. Právě třeba tento krok nehodnotí SOSP úplně pozitivně. Autoři píší: „Z jednání bylo zřejmé, že někteří ministerští úředníci ani zákonodárci si netroufají na úpravy, které mohou vyvolat nelibost Evropské komise – i v případě, že jde o národní adaptaci, která je v kompetenci českého parlamentu.“ Alibisticky ale vzkazují, že s finálním hodnocením chtějí počkat na podzim, až proběhne závěrečné schvalování předlohy. Jako největší dluh vlády Babiše SOSP označuje to, že nezrušila paragraf o „neoprávněné činnosti pro cizí moc“ v takzvaném zákoně Lex Ukrajina. Za co naopak vládu chválí, je návrh na zrušení koncesionářských poplatků veřejnoprávním médiím nebo za zrušení stratkomu a metodiky KRIT (tým pomáhal třeba i při povodních) – což naopak kritizuje řada odborníků. Na závěr SOSP píše, že zatím jde o pozitivní významnou změnu ve srovnání s předchozí vládou. Voliči ale podle nich očekávali rychlejší nápravu „excesů“. Hodnocení SOSP tak ukazuje, že ani s původně ideálním spojencem nejsou zcela spokojeni. Přes palubu ale Babišův kabinet zatím neházejí. A to i přesto, že i současné ministerstvo vnitra nadále trvá na svém dřívějším hodnocení (vzniklo za éry exministra Rakušana), že Společnost pro obranu svobody slova, kterou spoluzakládal Daniel Vávra, šíří dezinformace a narativy blízké proruské scéně. SOSP se dožaduje omluvy u soudu.