Otec pečuje o své dítě, okolí tleská a ptá se, kde je matka

Ještě než se mým dvěma přátelům Aleně a Petrovi narodil syn, dohodli se, že místo klasického modelu, kdy otec chodí do zaměstnání a matka je tři roky s dítětem doma, zkusí jinou cestu. Když synovi bylo půl roku, vrátila se Alena na malý úvazek k práci v marketingu, a Petr si naopak zkrátil úvazek v bance. V reálu to vypadalo tak, že každý z rodičů měl vždy jeden den v týdnu zcela nepracovní a byl s dítětem. Ve zbylých dnech práci a péči zvládali kombinovat s využitím home officu, s pomocí babičky a později i dětské skupiny. 

Petr se do péče o syna pustil „s plnou parádou“. A v den, kdy ho měl na starosti od rána do večera, přidával na sociální sítě to, co by někdo mohl hanlivě označit za klasický „mama obsah“: „Teď jsme vstali a snídáme.“ – „Teď jdeme na procházku.“ – „A tady si hrajeme na pískovišti.“ Jak fotek přibývalo, plnil se Petrův inbox zprávami, které lze v zásadě rozdělit do dvou kategorií: „Hele, ona od vás Alena odešla?“ nebo „Prosím tě, není Alena nemocná?“.

Když mi to kamarádka vyprávěla, chtělo se mi smát a plakat zároveň, jak výstižně jde touto anekdotou popsat převládající český přístup k zapojení otců do péče. Většinu lidí při setkání s uspořádáním, které je u nás stále považováno za netradiční, nejprve napadne, že matka buď umírá, anebo utekla k cirkusu, než aby připustili, že se otec o dítě stará prostě proto, že je také jeho.

Pečující otec zkrátka v Česku pořád není běžným jevem, ale něčím, co přitahuje pozornost. Ať už negativní, tedy zkoumající, jestli v rodině náhodou není něco špatně, nebo pozitivní – ve formě oslavující byť sebedrobnější výkon otce. Platforma Mumdoo, která propojuje matky malých dětí se zaměstnavateli, se proto rozhodla spustit kampaň, jejíž hlavní myšlenkou je, že „sdílená péče by měla být normou. Ne atrakcí“.