Mají děti odeslat na vhodnou střední školu, místo toho přijímačky prohlubují nerovnosti

Každoročním folklorem po přijímacích zkouškách na střední školy jsou debaty v médiích i na sociálních sítích, které úlohy žáky nejvíce potrápily a jestli nebyly příliš zákeřné nebo matoucí. Odborníci však stále hlasitěji upozorňují, že překážky v cestě na vysněnou střední školu ve skutečnosti leží úplně někde jinde. Mají pramálo společného s vědomostmi a studijními předpoklady deváťáků či škodolibostí Cermatu – a mnohem více souvisejí se vzděláním a socioekonomickou situací rodičů.

Výzkumná agentura PAQ Research na slabiny českého přijímacího řízení na střední školy upozorňuje dlouhodobě. Nyní na základě vlastních čerstvých dat shrnula čtyři hlavní bariéry, které jsou pro část dětí a rodičů nepřekonatelné. „Nedávají si na první prioritu ideální volbu, nerozumějí přijímacímu algoritmu, nevyužívají přípravu mimo ZŠ a nezjišťují si minimální percentil pro přijetí,“ shrnují výzkumníci.

Tedy žádné rýsování krychlí nebo větný rozbor. Správně je potřeba vyluštit v první řadě to, jak vůbec vyplnit přihlášky a kde sehnat pomoc s doučováním. Reprezentativní výzkum PAQ Research, který formou on-line dotazníku proběhl letos v lednu mezi tisícovkou respondentů, ukázal, že výrazně častěji v posledním povinném ročníku školy narážejí v pomoci svým dětem méně vzdělaní rodiče. „Složitost přijímacího systému tak prohlubuje sociální nerovnosti,“ upozorňují autoři výzkumu.

Dotazníky například odhalily, že rodiče s nižším vzděláním mají větší tendenci podceňovat možnosti svých dětí. Při výběru tří škol, kam se lze přihlásit, třetina z nich nedává na první místo maturitní obor, přestože má potomek nejhůře trojky. „To je násobně více než mezi vzdělanějšími rodiči,“ zdůrazňují výzkumníci. A dodávají, že roli může hrát právě maximální počet tří přihlášek. Kdyby bylo možné jich podat větší množství, čtvrtina rodičů by na první místo dala školu, na kterou by dítě chtělo víc, ale nechtějí riskovat.