Udobřování a mlčení na Trumpa nezabírá. Změnu můžeme začít solidaritou s Dánskem

Když Donald Trump před rokem poprvé vyhlásil, že chce ke Spojeným státům připojit Grónsko, většina pozemšťanů si promnula oči. Vůdce západního světa chce anektovat území, které přináleží Dánsku, tedy klíčovému spojenci ze Severoatlantické aliance? Proti vůli tamních obyvatel? V následujících měsících se ale ukázalo, že to myslí vážně. 

Nic jiného než připojení Grónska k USA „je nepřijatelné“, zopakoval pak tento týden. Nezáleží na tom, že už podle platných smluv mohou Spojené státy s dánským svolením na arktickém ostrově dělat téměř vše: masivně zvýšit vojenskou přítomnost i ve velkém těžit nerosty. Trump chce Grónsko „vlastnit“ – a nevyloučil k tomu použití síly. Tento přístup nelze pojmenovat jiným slovem než imperialismus – touha silnějšího vzít si, co se mu zamlouvá a hodí. 

Česká vláda se v této mimořádné situaci nepřipojila k prohlášení evropských států, jež Dánsko nedávno podpořily. I z úst některých expertů, například bývalého velvyslance při NATO Jakuba Landovského, zaznívá, že v českém zájmu je mlčet. Podstatnější než vzdálená Arktida je pro nás z této perspektivy ruská expanze na východě Evropy, přičemž jen USA jsou dost silné na to, aby ji brzdily. Proto jsou prioritou číslo jedna hladké vztahy s USA bez ohledu na to, kdo právě sedí v Bílém domě. 

Přiznejme si, že situace, kdy se dlouholetý spojenec náhle chová jako rival a chce si vzít území partnerského státu, je naprosto bezprecedentní. Ani v hlavních evropských městech dnes nikdo úplně neví, jak na ni reagovat. Tedy v situaci, kdy Rusko útočí na Ukrajinu a bez amerických zbraní a zpravodajských informací by postupovalo dál na Západ. Zdánlivě pragmatický a takzvaně realistický přístup, který sází na „appeasement“ vůči Trumpovi, však nese značná rizika.