Ján Markoš: O závodech s rychlovarnou konvicí a ovčím mléku. A také o tom, že humor je vážná věc
Když holdujeme laskavému humoru, bariéry mezi námi neprolézáme, ale spíše podlézáme. Člověk na druhé straně již není oponent či nepřítel.
Česká umělkyně Kateřina Šedá oslavila 17. listopad vskutku svérázným způsobem. Poslala do tisku svoji novou knihu Národní sbírku zlozvyků. Možná byste očekávali, že publikace s podobným názvem bude obsahovat koňskou dávku národního sebebičování, že bude bohatým souborem důkazů usvědčujících Čechy z jejich malosti a ubohosti. Tak jsme tomu už nakonec na Slovensku zvyklí. Hanit vlastní národ je u nás poměrně populární disciplínou.
Pravdou je ale opak. Projekt Národní sbírka zlozvyků je plný laskavého humoru. Funguje tak, že lidé sami na sebe bonzují malé, vtipné prohřešky či zvláštnosti. Jedno z přiznání, které Kateřině Šedé přišlo od 67leté účetní Marie, zní takto:
„Závodím s rychlovarnou konvicí. Ráno vstanu a po vyčištění zubů si jdu vařit kafe. Dám vodu do rychlovarné konvice a začne závod – kdo bude rychlejší – a já musím nachystat cukr, kávu, mlíko, doklidit nádobí a zapnout si televizi. A to všechno dřív, než konvice dovaří vodu. Lítám jak šílená, někdy mám chuť dát více vody, ale to bych švindlovala a nebylo by to fér. Když vyhraju, následuje vítězoslavný taneček. Když prohraju, procedím mezi zubama ,sviňoʻ.“
Anonymní muž o sobě zase prozradil:
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
