Proč voliči v demokratických zemích tak zuří
Jejich vlády musí přesvědčit své občany, že fungují i době velkých technologických změn
Ve Velké Británii se minulý týden se veujal úřadu už sedmý premiér za necelých deset let. Francie jich za pouhých několik let vystřídala skoro stejný počet. Příští francouzskou prezidentkou má velkou šanci se stát dříve ostrakizovaná Marine Le Pen. V Německu se v aktuálních průzkumech veřejného mínění drží na prvním místě krajně pravicová AfD, ještě před pár lety bezvýznamná partaj.
Východoasijské demokracie běžně považujeme za stabilní, rozvážné, dokonce nudné. Ale i vlády v Japonsku, Jižní Koreji a na Tchaj-wanu se potýkají s rostoucím veřejným hněvem. Tam, kde jsou u moci populisté, se situace zdá být podobná. Jen málo prezidentů v moderních amerických dějinách bylo v polovině mandátu méně populární, než je Donald Trump.
Mohou dnes demokracie vůbec fungovat?
Částky, které demokratické státy vybírají na daních, půjčují si a utrácejí, jsou obrovité. Pokud se podíváme na vyspělé země v OECD, veřejné výdaje tvoří 40 procent jejich hrubého domácího produktu (HDP). Poměr dluhu k HDP se u nich za posledních třicet let zdvojnásobil. Ale jejich občané nemají pocit, že by z toho nějak těžili.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
