Co by měl pochopit ministr Válek

Málokterý z porevolučních politiků měl tak trefné jméno jako Jaromír Drábek. Někdejší ministr práce a sociálních věcí za TOP 09 ve vládě Petra Nečase si skutečně jako takový drábek počínal a liboval ve výhrůžkách, jak sebere lidem sociální dávky a přinutí je pracovat. O tom sice mluvili i jiní šéfové zmíněného úřadu, politik TOP 09 se ale v hesle „na chudé přísnost“ zabydlel s pozoruhodným gustem. A pak se stalo to, co se v podobných situacích v politice často stává: ukázalo se, že přísnost chyběla na samotném Drábkově ministerstvu, z něhož si několik vysoce postavených úředníků udělalo kasičku.

Jsme zhruba o deset let dál a další vládní reprezentant TOP 09 zase předvádí, že politické a možná i sociální inteligence příliš nepobral. Šéf resortu zdravotnictví Vlastimil Válek nevidí nic zásadně špatného na tom, když si ředitel špičkové státní nemocnice tučně přivydělává jako lichvář.

Válek má jistě na kontě větší problémy, které neumí dobře vysvětlovat ani řešit, hlavně zoufalý nedostatek antibiotik. Postoj k minimálně eticky pochybnému byznysu ředitele Institutu klinické a experimentální medicíny Michala Stiborka je ale přesně tím druhem jednání, která bere lidem poslední zbytky chuti vládu podporovat. Demonstruje totiž totéž, co tak mistrně předváděl Drábek: nedostatek nějakého elementárního porozumění pro ty tam venku, kteří musí složitě řešit problémy běžného života, a tak nějak potřebují slyšet, že i na ty „nahoře“ je uplatňovaná přísnost.

Možnost něco prosadit