Jakou tvář zvolí ODS

Jedna věc je na kongresu ještě zajímavější než volba vedení ODS. Už na první pohled je patrný rozdíl v argumentaci vrcholných politiků na jedné straně a řadových členů na straně druhé (ještě jasnější je ten rozdíl při debatě s členy ODS mimo kongres).To jen podtrhuje zásadní problém nejsilnější pravicové strany.

Poslanci, senátoři či místopředsedové se předhánějí v podivných a často velmi frázovitých vyjádřeních tu o daních tu o sociálních dávkách či Evropské unii. Často hledají nepřátele, ať už to mají být novináři, TOP 09, Havlisti či nepracující. „Musíme se vrátit napravo!“ znělo nejedno zvolání této stranické elity.

Vedle toho ale řadoví členové často mluví – ať už v projevech či v kuloárech - o nedůvěryhodnosti strany, o silných kmotrech, nevhodném chování představitelů ODS, o rozpacích jejich sousedů z toho, co strana Petra Nečase dělá. Je zřejmé, že nejeden člen ODS je z ní zmatený stejně, jako jsou jejich voliči. A také bezradný. Jak stranu změnit, když regionální šéfové jsou často ve straně jen proto, aby zajistili zakázky svým firmám či svým známým? A nad nimi jsou zákonodárci, kteří jsou mnohdy daleko od problémů, které lidé řeší? Odpověď tento kongres zřejmě nepřinese.

Přesto z něj lze už nyní vyčíst jedno poselství. Ať už kdokoli bude chtít změnit ODS, musí přeskočit vrcholná stranická patra a najít cestu do stranického přízemí. Tam, kde jsou obyčejní členové, kteří správně cítí, že „je jedno“ jestli je DPH o jedno procento vyšší či nižší, pokud se nedá věřit lidem, kteří o tom rozhodují. A stačí se rozhlédnout po kongresovém sále, aby bylo zřejmé, že ODS má větší procento zkompromitovaných tváří, než jakákoli její demokratická konkurence.

A otázka je, čeho bude v budoucnu přibývat. Důvěryhodných obyčejných členů a nebo zkompromitovaných tváří? Pokud těch druhých, nemají občanští demokraté šanci na přežití.