Proměny

Svátek Božího těla letos připadl na neděli 14. června. Jde v něm o proměnu. Chléb, který se proměnil v Kristovo tělo. Víno, které se proměnilo v Kristovu krev.

Ten zázrak se udál při poslední večeři Krista s jeho učedníky na Zelený čtvrtek před Velikonocemi. Ale protože v tu dobu je prý mysl křesťanů příliš zaujata nastávajícím rozjímáním nad utrpením Krista a vzkříšením, rozhodl se papež Urban v roce 1264 zavést samostatný svátek po uplynutí jedenácti dnů od Božího hodu svatodušního, mezi 21. květnem a 24. červnem.

Jak dnes slavnost vypadá? Třeba v obci Želiv na Vysočině: z otevřených vrat kostela, vyzdobeného nařezanými břízkami a kvítím, vychází průvod. První jdou hasiči ve svátečních uniformách. Pak holčičky v růžových a bílých šatech, s košíky plnými okvětních plátků (pivoňky, růže), kterými vysypávají cestu skupince mužů oděných v zářivě bílá roucha. Kněz nese zlatou monstranci, za ním ministranti, pak prořídlý průvod věřících ve svátečních šatech. Hraje dechovka. Procesí se postupně zastavuje před čtyřmi oltáři zbudovanými do čtyř světových stran, ve čtyřech rozích parkoviště před kostelem. Zaříkávání proti moru, hladu, zemětřesení, neúrodě, všem možným neštěstím, která nás mohou postihnout. Pak píseň a nakonec…střelba. Proč?

Snad tento odložený svátek měl kdysi nahradit jiné, starší slavnosti, stejně jako kostely nahrazovaly pohanská kultovní místa. Vždyť jak se Boží tělo slavilo ještě na počátku minulého století? Lidé, kteří šli do kostela, s sebou nesli věnečky z lučních květin, které si nechávali posvětit. Hospodyně je pak dávaly dobytku, hlavně kravám při telení. Posvěcené věnečky také chránily celé hospodářství před bouřemi a krupobitím. Větve břízy a lípy, které zdobily oltáře, měly zázračnou moc, pokud se takový proutek zasadil na pole, kde byl len, vyrostl tento do závratné výše. Bylo také zvykem, že rodiny stavěly před svými domy oltáře a při průvodu se – místo dnešní střelby - tlouklo do hmoždířů. Snad se tak odháněli zlí duchové, stejně jako už ve starověkém Římě při slavnostech Lemuriae. (Římané místo plátků růží rozhazovali černé fazole.)

Myšlenka proměny chleba v tělo, které se po pozření mění v ducha, je fascinující. A stejně tak fascinující jsou proměny rituálů, symbolů. I když z nich lze posbírat tu a tam už jenom kousky.