Ranní postřeh Petry Hůlové: Před smrtí jsme si všichni rovni

Vstoupila jsem před pár dny do nemocničního pokoje a teprve po chvíli jsem si všimla, že na posteli u dveří leží vedle přítelkyně mého otce česká prozaička, scenáristka a mluvčí Charty 77 Eva Kantůrková. Pětadevadesátiletá žena, která byla v devadesátých letech poslankyní, spoluzakládala Občanské fórum a jejíž knihu Přítelkyně z domu smutku znal v podobě televizního seriálu před třiceti lety snad úplně každý, spala. Záhy se na chvíli probudila, ale zcela jasné mysli nenabyla ani poté. Dívám se na ni, když opět usíná, a představuji si, kam se asi ubírají její myšlenky. Vrací se ve vzpomínkách na disidentské večírky u Havlových na Hrádečku? Jak byla členkou Rady pro rozhlasové a televizní vysílání? Jak prezidentovala Akademii literatury české? Nebo jak spolu s dětmi v létě chodila k vodě nebo co jí tenkrát večer řekl muž, kterého si nakonec vzala, ačkoli později se stejně rozvedli? Nebo co všechno cítila, když před časem naposledy viděla vnoučata? 

Média exponují životy, které jsou na vrcholu. Jejich větší části se však nacházejí pod hladinou. V případě většiny z nás jsou pod hladinou celé od začátku do konce. Životy některých z nás se však na pár let či dekád vynořují, a pod hladinu definitivně zaplouvají, jakkoli ti lidé jsou stále mezi námi.

Až Eva Kantůrková stejně jako my všichni jednou odejde, bude se o ní psát, že byla zakázanou autorkou, angažovala se za pražského jara, působila v samizdatu, byla v osmdesátých letech vězněna komunistickým režimem. Bude se psát o Evě Kantůrkové na vrcholu, o jejích prózách a politickém působení, o Evě Kantůrkové mezi třiceti a padesáti lety. Tři poslední dekády se tak jako často v nekrolozích shrnou do jedné jediné věty a možná se vůbec nezmíní. 

Mediální svět je jen výsekem skutečnosti. Je to banální, ale je potřeba si to připomínat pořád dokola. Třeba na to pro sebe opravdu důležité přišla Eva Kantůrková až v posledních letech nebo dnech. Nebo na to přichází právě teď v nemocnici. Jisté je, že o tomhle se v médiích ani nekrolozích nic nedočteme.