Neustále se s někým porovnávám a pak mám pocit, že nejsem dost

Proč mám pocit, že nikdy nejsem dost?

Když se na sebe podívám jakoby zvenčí, mám vlastně všechno, co jsem si kdysi přál. Práci, která mě živí, skvělou rodinu, něco našetřeného… Přesto mě stále sžírá vnitřní neklid. Neustále se srovnávám s ostatními – s kamarády, kolegy, lidmi z internetu. Přestože vím, že porovnávání je past, nedokážu z ní vystoupit.

Vždy, když někdo v mém okolí dosáhne něčeho nového – koupí dům, rozjede podnikání, vycestuje, cítím, že já jsem zase zůstal stát. Objektivně sice vím, že nejsem neúspěšný, ale uvnitř mám pocit, že jsem to mohl dotáhnout dál. Ale právě to je ten problém, že se bojím selhání. Raději nic nového nezačnu, jen abych náhodou nevypadal, že jsem na něco „neměl“. Často si říkám: „Co když se pokusím a nevyjde to?“ Raději tedy neriskuji. A tím se vlastně neustále zasekávám.

Možná v tom hraje roli i prostředí, ve kterém jsem vyrůstal. Úspěch se u nás doma moc neslavil. Ale zase, už jsem dávno dospělý, tak bych svou nespokojenost nechtěl svalovat na rodiče.