Použít a zahodit

Námitky jsou nasnadě – občanští demokraté si s nehynoucí podporou voličů v zádech proměnili nejbohatší české město ve stroj na peníze a moc. Vlivnější straníky z velké politiky to moc nezajímá (nebo se s pražskými kolegy nemají rádi), novináři mají jiné starosti a vedení města se čtyřicetimiliardovým rozpočtem v klidu nastavuje vlastní zvyky. Radnice se chová k Pražanům povýšeně a do kapes firem, napojených na politiky, mizí za podezřelých okolností další a další peníze.

A teď, po skandálu se stovkami milionů utopených ve špatném projektu Opencard, odešli dva „hlídači“ v městské radě. Účast Reedové (která měla pod palcem předem prohraný boj s korupcí) i Štěpánka (který se staral především o městskou zeleň, odpady a rozvoj veřejné dopravy) byla podmíněna tichou dohodou, že nebudou akce ODS v radě otevřeně napadat. Přesto to nebyla malichernost - jejich odchod je v Praze vykládán jako konec modelu, který měl posílit image ODS coby partaje schopné vyjít i s kolegy odjinud.

S tím je teď konec a jednobarevná rada v jindy spíše letargickém městě rezonuje. Kritici ODS se navzájem ujišťují, že tohle už nemůže projít. Komentátoři dodávají, že zlatým časům ODS v hlavním městě musí už brzy odzvonit.

To se ještě uvidí. Pražská elita má totiž navzdory temným podezřením i těžko vydýchatelné nabubřelosti živé zázemí. Městští voliči nemají k dispozici žádnou silnou liberální stranu a vykazují směrem k ODS silnou „pravicovou setrvačnost“. Část starousedlíků současně nezapomněla, že jim pod taktovkou ODS spadly za pár stovek tisíc do kapes městské byty v hodnotě mnoha milionů. Řidiči přísahají na velkolepé dopravní stavby (a ti ostatní na zlepšující se veřejnou dopravu), rodiče chválí nová dětská hřiště a bezpečné parky. Praha prostě pod vedením ODS splňuje pro statisíce obyvatel ideál poklidného sídla. Žádná nezaměstnanost, žádné pouliční gangy, žádné radikální čtvrti, žádné frustrované a nepříjemné menšiny. Hluk a smrad z aut pro jejich majitele hravě vyvažuje schopnost každý víkend vyrazit do přírody a hodit odpadky milionového města za hlavu.

Ta základní potíž leží právě tady. Spousta Pražanů tohle město už léta pouze používá a jakmile na ně dýchnou problémy, které to s sebou logicky nese, hází na střechu aut kolo – které se ve městě bojí použít – a vyráží do lesa. A podobně se chovají i politici.

Konzervativní starosta Londýna Boris Johnson si na prahu podzimu nečekaně získal srdce zelené dokumentaristky Franny Armstrong. Bylo to vcelku snadné: když se vracel večer na bicyklu domů, uslyšel na ulici její křik, zahnal tříčlenný dívčí minigang, který mladou ženu napadl a doprovodil otřesenou filmařku domů. Je to jen metafora, ale v případě českého hlavního města si lze vsadit na to, že spousta místních by obdiv k tomu, že Johnson sleduje své město ze sedla kola, vytěsnila poučkou, že jezdit na kole po městě je neodpovědné a nebezpečné. A to jsme se ještě nedostali k tomu, že Johnson plamenně obhajuje své právo jezdit v případě dobré nálady ve jménu osobní svobody po ulicích bez helmy.

Ti, kdo ODS předpovídají zásadní potíže, by prostě měli mít na paměti, že současná pražská elita zná své sousedy lépe než kdokoli jiný.