Kaplického zkrat

Čtvrteční výstup primátora Pavla Béma znovu ukázal, jak se v politice nevyplácí ztráta soudnosti. Každý, kdo viděl jeho arogantní vysmívání se demonstrantům proti kulturní politice ODS vládnoucí pražskému magistrátu, na které se vyzbrojil pivem, ten ho už těžko může v budoucnu volit. Pokud tedy sám netrpí ztrátou soudnosti. Nicméně tuhle událost druhý den přebila jiná akce, nad kterou zůstává rozum stát.

Architekt Jan Kaplický je v obtížné situaci. A v obtížných situacích člověk občas jedná zkratově. Ovšem jeho náhlé kamarádství s šéfem ČSSD Jiřím Paroubkem se nedá ospravdelnit ani momentálním pobytem v koutě, kam ho zahnaly nekonečné tahanice kolem budovy nové Národní knihovny.

Sociální demokraté vycítili šanci těžit z nynějších bouří kolem pražské kultury a rozhodli si na tom vytřískat politický kapitál. Nic proti tomu, kultuře, která se u nás léta pohybuje v naprostém stínu pozornosti vrcholných politických představitelů, může zatáhnutí do hlavních volebních her jenom prospět. Její problémy nejsou o nic míň důležité než stav českých dálnic či nemocnic. Jestli tedy sociální demokraté skutečně zvednou nabídnutou rukavici a postaví se občanským demokratům v souboji o přístup k financování zdejší kultury, ČSSD to přihraje některé voliče zklamané chováním radního Richtera a jeho stranických kolegů, kultuře to zase přihraje životně důležité peníze.

Paroubkovy motivy jsou jasné a pochopitelné. Horší je to ale s pohnutkami Kaplického. Opravdu mu stojí za to se kvůli příslibu peněz na knihovnu v případě vítězství socialistů v příštích volbách dávat dohromady s člověkem, který je proslulý mnohem větší schopností mluvit než myslet? Koneckonců Paroubek to doložil i na čtvrteční debatě s Kaplickým, na které se před novináři hned vytasil s konspirativní teorií o všemocném Milanu Knížákovi, který podle něj ovládá celou pražskou kulturu. Skutečně je na tom Kaplický tak špatně, že mu nezbývá než dělat poradce pro kulturu politikovi sužovaného paranoiou?

Jsou chvíle, kdy člověk při pohledu na aktuální dění propadá beznaději. Třeba když zjistí, že letošní ročník festivalu Tanec Praha musel kvůli nedostatku financí plynoucích z grantů zrušit deset představení. Nebo že stejné přehlídce nedovolili radní z ODS uspořádat úvodní večer na Staroměstském náměstí, takže švýcarské akrobaty včera neviděly tisíce lidí v centru města, ale stovky v periferních Vysočanech. Jenže je opravdu jediným východiskem z téhle beznaděje sympatizovat s ČSSD? Tedy se stranou, jejíž předseda má ke kultuře hodně daleko už od pohledu a jejímž největším expertem na kulturu je Vítězslav Jandák?