Lukáš Jelínek: Kampaň běží a čeština pláče

Oč méně toho mají politici ke sdělení, o to více se aspoň snaží být lidovými. Probíhající kampaň před volbami do třetiny Senátu a komunálních zastupitelstev je toho smutným důkazem. Rozhazovat sliby už se mnohé strany a jejich kandidáti bojí. Co kdyby pak ještě někdo kontroloval jejich plnění… To se raději budou dušovat, že jim pro město tluče srdce nebo že se za ně budou bít. Takový závazek působí hezky a nic nestojí.

Už jsme si zvykli, že programy ustupují sloganům. Sázka na emoce zase zastiňuje racionální uvažování.

Proč ale má při tom všem ještě trpět čeština?

Kdo si letos zaslouží zlatou medaili za její prznění, je jasné. Se záměrem „jít proti srsti“ ať jdou Motoristé sobě někam… Proti srsti bychom si mohli vyšlapovat leda na mamutovi, ideálně ležícím. Jiná příležitost mě nenapadá. Všichni totiž víme, že proti srsti se nechodí, nýbrž hladí. Ovšem proč by měli politici někoho hladit, ať už jakkoli, že?