Maria už má práci. Vraždí dealery pro nového filipínského prezidenta

“Když máte schůzku s vrahem, který popravil šest lidí, neočekáváte setkání s drobnou nervózní mladou ženou s dítětem v náručí,” začíná reportáž server BBC. “Maria, což není její skutečné jméno, zabíjí na zakázku - jako součást vládou podporované války proti drogám.”  Jak se vzápětí dozvíme, je jednou ze tří žen v zásahovém týmu - a ženy se v něm obzvláště cení, protože mohou proniknout do blízkosti svých budoucích obětí, aniž vzbudí podezření.

Maria vraždí zručným výstřelem do hlavy. Pokyny dává podle jejích slov “šéf”, což je policejní velitel.  I ten je součástí kontroverzní války proti drogám, kterou na Filipínách rozpoutal nový (populistický) prezident Duterte. Marii do nájemných vražd zapletl manžel, sám nájemný vrah. Oba pocházejí z chudého prostředí a před rozjezdem “očistné” protidrogové kampaně žádnou práci neměli. Teď ji tedy mají: za každý zářez na pažbě dostanou od státu částku odpovídající 430 dolarům (něco přes 10 000 Kč).

Duterte během předvolební kampaně slíbil zavést pořádek, jak už to tak populističtí politici dělají. Tak daleko jako filipínský drsňák ovšem zajde málokdo. Duterte otevřeně nabídl, že nechá během prvních šesti měsíců v úřadě odstranit 100 tisíc zločinců - a nemyslel to obrazně. Varování se týkalo především drogových dealerů, Filipíny totiž zavalil metamfetamin, česky perník, lokálně známý jako shabu.

Od chvíle, kde Duterte nastoupil do úřadu, se ve filipínských čtvrtích nad ránem pravidelně objevují zakrvácená těla lidí zapletených do výnosného drogového byznysu. Většinou jde samozřejmě o malé ryby, ale mají sloužit jako varování - jak svědčí nápisy na kusech kartónu umístěných vedle mrtvol a vyzývající ostatní, aby se obchodu s drogami vyvarovali. Vrahy jsou lidé jako Maria, jíž si BBC dokonce v detailu vyfotila.

Válka je populární: lidé v chudinských čtvrtích, v nichž je na drogách velká část populace, prý svému prezidentu aplaudují. V reportáži BBC lze nicméně na okamžik zahlédnout obraz propleteného pekla. Kromě Marii, jejíž utajené bydliště právě někdo prozradil a ona se i s manželem/spoluvrahem ocitá na útěku, novináři zpovídají její potenciální oběť, jistého Rogera (další vymyšlené jméno). Ten je také na útěku, ale z opačných důvodů: čeká, kdy ho kvůli pouličnímu prodeji drogy potká Mariina kulka.

Sám je samozřejmě na drogách; když do závislosti spadl, začal si jejich prodejem vydělávat na vlastní spotřebu, a přitom se zapletl do spolupráce se zkorumpovanými policisty. Když prezident během kampaně vyhlašoval svůj “očistný” plán,  Roger  si myslel, že půjde po drogových kartelech, které drogu vyrábějí, ale to se spletl. Teď ví, že je vyřízený, děti poslal s manželkou na venkov a jako klubíčko nervů čeká na svůj konec. “Kéž bych mohl vrátit čas, teď je pro mě už pozdě. Nemůžu se jít udat, policisté by mě pravděpodobně stejně zabili.“

V podobné pasti je i Maria. Její šéf vyhrožuje, že každý, kdo tým opustí, se stane příštím terčem. Ona sama má výčitky svědomí a při zpovědi žádá kněze o odpuštění, ale bojí se mu vyjevit, čím se přesně provinila. Bojí se pomsty rodin, kterým zavraždila příbuzné; bojí se, co řekne dětem, až se začnou ptát, odkud bere rodina peníze.

Reportér BBC se jí ptá, jestli cítí zadostiučinění. “Bavíme se jenom o akci, jak ji provést. Když ji provedeme, už se o tom nikdy nezmíníme,” odpovídá prý se zavřenýma očima a mne si přitom ruce, jakoby se probírala myšlenkami, se kterými se nikdy nikomu nesvěří.