Že by v Litvínově nebyl hokej? To si nikdo neumí představit

Když se v Litvínově hraje hokej, šedé a trochu smutné severočeské město na chvíli ožije. Ulice se zaplní auty a ke stadionu se trousí lidé v dresech domácího týmu, aby si ještě před zápasem stihli dát u stánku klobásu a pivo. Skalní litvínovští fanoušci se ovšem tradičně scházejí v místní restauraci Nudle – a platí to i v mrazivé nedělní odpoledne na konci listopadu před zápasem s Třincem. U stolů pokrytých půllitry sedí muži a ženy ve žluto-černých barvách, sem tam se mihne i červeně oblečený fanoušek hostujícího týmu. Mezi kluby panuje rivalita, jejich fanoušci se ale přátelsky zdraví – oba celky pocházejí z šedých, průmyslových měst na periferii republiky, kde je hokej víc než jen sport. „Vždyť tady kromě hokeje skoro nic jiného není,“ říká Luděk Jandík, důchodce, který klubu fandí celý život. 

Jenže zatímco Třinec je v nejvyšší hokejové lize na prvním místě, Litvínov je poslední – a vedle neuspokojivých sportovních výkonů ho trápí ještě jiný, vážnější problém. Jeho hlavnímu vlastníkovi, společnosti Orlen Unipetrol, jež provozuje hned za městem obří chemické závody, se ekonomicky nedaří. Proto se letos v létě rozhodl klubu zbavit, a pokud by se nepřihlásil jiný zájemce, nejspíš by to znamenalo jeho konec. Pro místní je to děsivý scénář – vždyť klub je s chemičkou po většinu své osmdesátileté existence pevně spojen a z tohoto svazku se zrodila řada hokejových hvězd, mezi nimi strůjci českého olympijského triumfu z Nagana Robert Reichel, Jiří Šlégr a Martin Ručinský. A samozřejmě i slavný hráč a trenér Ivan Hlinka, podle něhož se jmenuje zdejší stadion.

Navzdory dramatické situaci jsou fanoušci před zápasem s Třincem dobře naladěni. Může za to čerstvě potvrzená zpráva, o které se dosud jen šuškalo: bývalí litvínovští hráči a zlatí hoši z Nagana v čele s Jiřím Šlégrem se v těžkou chvíli rozhodli klubu pomoci, od petrochemické firmy ho převezmou do svých rukou a pokusí se zařídit, aby znovu vyhrával. Zní to trochu jako pohádka, které se tady na drsném severu příliš nedějí. Z pohledu místních je to boj za záchranu něčeho, co ve městě mezi uhelnými doly, kouřící chemičkou a Krušnými horami považují za součást své identity. 

A pak z nich spadla deka