Řecko, lži a newspeak

Když vyšlo najevo, že se bývalý maďarský premiér Gyurcsány přihlásil ke lhaní jako k legitimní politické metodě, vyvolalo to pouliční bouře. Za svoje mystifikování médií o tajné nahrávce si vysloužil kritiku i Miroslav Kalousek.

Teď vychází bohužel najevo, že politické lhaní není doménou postkomunistického prostoru, takže my komentátoři to budeme mít zase těžké, až budeme chtít psát o tom, co by na Západě prošlo nebo neprošlo. Ke lhaní jako k metodě se totiž přiznal i Guy Schuller, mluvčí Jeana-Clauda Junckera, který je nejen předsedou lucemburské vlády, ale především hlavou tzv. eurogroup.

The Wall Street Journal Real Time Brussels blog píše, že Schuller byl v pátek kontaktován různými mediálními skupinami, které se pochopitelně ptaly, zda se koná či nekoná tajná schůzka. Pan Schuller řekl WSJ: „Byl velmi dobrý důvod popřít, že se schůzka koná. Byla to sebeochrana.“ Jeho šéf Juncker už dříve připustil, že „když je situace vážná, musí se lhát“.

To je ovšem zajímavá metoda. Nyní se vždy musíme ptát, které politické prohlášení týkající se eurozóny je lež, nebo pravda. Není to náhodou tak, že měna a všechno, co se jí týká, má stát na důvěře?

…

A kdo vlastně informaci o páteční tajné schůzce o euru nakonec vypustil? Süddeutsche Zeitung cituje anonymní zdroje, které tvrdí, že dezinformace vypouštějí německé zdroje blízké vládě, které si kladou za cíl destabilizovat Řecko. Jean Quatremer píše, že zdrojem úniků je zcela jistě FDP, tedy strana, která se ostře staví proti jakýmkoli transferům v rámci eurozóny.

…

Možná je načase představit určitý slovník newspeaku eurokrize a řecké situace. Den co den se vynořují nové termíny, které český diskurz jaksi nestíhá absorbovat.

1. Default je sice anglický výraz, ale čeští analytici ho bez překladu používají stále raději. Jednoslovný český ekvivalent neexistuje, jsou tu pouze výrazy jako „odepření placení“, „odmítnutí splnění závazku“. Státní bankrot je snad nakonec také akceptovatelný ekvivalent anglického výrazu. Lze napsat nebo říci, že např. Řecko bude bankrotovat, je to zkrátka hezčí, než když bude „defaultovat“.

2. Restrukturalizace dluhu je svého druhu eufemismus pro bankrot či default, naznačuje jakousi spořádanost procesu. Přesto se mluví o dobrovolné a nedobrovolné či dokonce vynucené nebo vysloveně divoké restrukturalizaci. V rámci té nedobrovolné či vynucené postaví dlužník věřitele před hotovou věc. V rámci té dobrovolné se všechno kultivovaně předjedná.

Řeč bývá i o selektivní restrukturalizaci: na některé věřitele dojde, na jiné nedojde, jako když se předbíhá ve frontě.

Korunu tomu dnes nasadila agentura Standard & Poor’s, která dnes prohlásila, že jakoukoli „dobrovolnou restrukturalizaci“ či prodloužení splátkového kalendáře půjček bude považovat za „selektivní default“.

3. I samotný výraz restrukturalizace leckomu zapáchá, tak se teď také říká „rescheduling“ (tedy přeplánování či přečasování) dluhu. Stále častěji se také hovoří i o „reprofilaci“ řeckého či jiného státního dluhu.

Čert aby se v tom vyznal.