Nejlepší je za námi

Podle průzkumu firmy Telefónica a Financial Times mají zdejší mladí lidé ve věku osmnácti až třiceti let pocit, že stát, ve kterém žijí, má už nejlepší za sebou. Ani se jim nedivím. Ona třeba ta recese či spíše docela prudký propad ekonomiky trvá už pět let, od roku 2008 -  je to tedy v případě těch, kterým je třicet, celá ta doba, co vylezli z vysoké školy. A v případě těch, kteří právě ze školy odcházejí, celá ta doba, co na ní byli. Aby bylo jasno, situace v Česku není žádná tragédie, ale sešup to je, a když je cítit na číslech, je pak cítit i jaksi všeobecně v životě.

Podívejme se na tu českou rybu shora. Hlavou státu je u nás optimistický, energický a podnikavý člověk plný pronikavého jiskření, radosti i  elánu a sršící nápady. Navzdory  věku si jde každé ráno zaběhat do Jeleního příkopu, večer míří často do divadla nebo beseduje se studenty. Vypráví mladým lidem, kde všude v životě byl a co je tajemství jeho úspěchu. V čele politických stran se to u nás hemží lidmi, kteří cestovali, v cizině pobývali a něco vědí, kteří si něco přečetli, zajímají se o svět, v životě už něco dokázali a teď chtějí už jenom sloužit vlasti apod.

Všimněte si, jak se v současné krizi řeší jen to, kdo, s kým, co, kdy a proti komu - a o budoucnosti tohoto státu a nějakých vizích se řeč už vůbec nevede. Co vlastně nabízí taková Miroslava Němcová těm zklamaným a skeptickým mladým lidem? Kdepak, ona je přece dobrou volbou pro ODS. A co svět vně ODS? Abychom nebyli na ODS zlí: co nabízejí třeba Hašek, Sobotka, Mládek? Temelín jako recept na záchranu české ekonomiky?

Dobrá zpráva je, že když jsou mladí lidé otrávení a pesimističtí, mohou se sebrat a zkusit s tím něco dělat. Vlastně je dávno jasné, že to za ně nikdo neudělá. Optimismus si musejí nalít do žil  sami. Nemají to lehké. Před dvaceti lety lidé v jejich věku de facto převzali tento stát a pořád ho nepustili. Možná je načase vymoci si střídání.

Co potěší: ve čtvrtek jsem byl  v galerii DOX na konferenci reSITE věnované městu, urbanismu, veřejnému prostoru, architektuře apod. A v tom vedru dorazily stovky mladých lidí, bylo vyprodáno, a to stál vstup 3000 korun! Možná je přece jen do značné míry rozdíl mezi mladými lidmi, kteří jdou studovat architekturu (jsou zaměření, pilní a vědí, co chtějí), a nějakými znuděnými politology. A to se obvykle říká, že v druhé půlce června už studenty nikdo nikam nedostane. A vida!

Pak jde o tu Prahu, to už jsem psal minule: v Praze krize (a nějaká mimořádná otrávenost) vlastně možná cítit není.