Juncker o válečných démonech apod.

Bývalý šéf Eurogroupu Jean-Claude Juncker poskytl rozhovor týdeníku Der Spiegel. Nejzajímavější na něm nejsou pasáže z aktuální politiky a ekonomické názory, ale historické reminiscence. Pro Junckerovu generaci měla prý vždy měnová unie sloužit upevnění míru. Nyní sleduje s lítostí, že stále více Evropanů se začíná pohybovat pouze vregionálním a národním stavu mysli. Vynořují se podle něj resentimenty, o kterých si myslel, že jsou dávno zapomenuty. Nejde jen o Řecko, italské volby byly také výrazně protiněmecké a neevropské.

Autoři rozhovoru namítají Junckerovi, že přehání a že nikdo seriózní v Evropě nezpochybňuje mír a přátelství. Na to Juncker odpovídá, že ti, kteří se domnívají, že mír v Evropě je na věky zajištěn, se možná dopouštějí monumentální chyby.

Jenže úplně totéž si už lidé mysleli v roce 1913, kdy všichni věřili, že v Evropě už nikdy nebude válka. Argument byl přitom tehdy podobný jako dnes: silná ekonomická provázanost evropských mocností.

Podle redaktorů Der Spiegelu dnes evropská mladá generace – pokud zase slyší o zákopech ve Verdunu – přeladí nebo vypne přijímač.

Juncker následně připouští, že nelze mluvit pouze o historii. V dnešní době 80 procent celosvětového ekonomického růstu přichází odjinud než z Evropy.

Ve svém sloupku pro The Guardian píše Timothy Garton Ash, že německé volby představují vůbec poslední šanci zachránit euro: kdokoli se vynoří jako příští kancléř, musí ujít ten extra kilometr, aby zachránil eurozónu rozhodujícím způsobem a zajistil, že příští krize už nebude krizí eurozóny, ale maximálně krizí v eurozóně. To, čemu se říká „evropské volby“, se bude konat v červnu 2014, skutečné evropské volby se však budou konat v Německu.

Je to jistě náhoda, že se německé volby budou konat s blížícím se výročím roku 1914, ale slovy Fritze Sterna má Německo svoji „druhou šanci“ a může jí dobře využít.

Wolfgang Münchau se domnívá, že Angela Merkelová to nemá tak jisté, jak si všichni myslí. Je zranitelná ve čtyřech bodech: je to nejistota ohledně Itálie, jsou to dopady šetření na ekonomický růst v celé Evropě – zde se situace obrací k horšímu. Třetím bodem je záchrana Kypru a čtvrtým je vznik německé euroskeptické strany, která může ubrat hlasy CDU a FDP.