Amerika, eurokrize a politická kakofonie

Proč jsou vyhlídky světové ekonomiky – tedy především té evropské a americké – tak prachbídné a proč je nálada na trzích tak mizerná?

Především proto, že nečitelné, kontraproduktivní a vzájemně si odporující (tedy vlastně také mizerné) jsou politické recepty a politické odpovědi na výzvy, které hrozba další krize přináší. Platí to bohužel jak pro Evropu či eurozónu, tak pro Spojené státy. Nejenže oba ekonomické bloky nemohou nalézt další motor růstu, hlavně jsou však politici a experti všeho druhu zcela rozděleni v tom, jak (nebo zda vůbec) na hrozbu nové recese reagovat.

Začněme Spojenými státy. Část ekonomů a politiků vyzývá k dalšímu měnovému uvolnění ze strany americké centrální banky (politicky jsou to ekonomové stojící vlevo či ve středu, oni se však budou hájit tím, že představují akademický mainstream). Americká centrální banka má k takové politice jasný mandát. Inflace je v nedohlednu a rovněž úroky z dluhopisů s dlouhodobou splatností jsou nízké, ale hlavně: neklesá nezaměstnanost. A jedním ze zákonných mandátů americké centrální banky je cílit na plnou zaměstnanost (v tom se Fed liší od Evropské centrální banky, která se o nezaměstnanost nestará).

Umírnění kritici Fedu říkají, že další měnové stimuly k ničemu nevedou, protože pouze nafukují bublinu akciových a jiných aktiv a nemají vliv na reálnou produkci a poptávku.

Mezi republikány jsou ale i tvrdší kritici. Jsou to fundamentalisté, kteří navrhují kriminální vyšetřování současné politiky Fedu (to už je vyložené zastrašování centrální banky), jež podle nich podkopává základy amerického dolaru.

Najdou se i ekonomové, kteří dokonce nevylučují ani další fiskální stimuly, především cílené na tvorbu pracovních příležitostí, především s poukazem na to, že Amerika musí cílit na vyrovnané finance dlouhodobě, ale krátkodobě nějaký ten stimul ještě snese. Republikánská opozice toto odmítá a zároveň vylučuje jakékoli zvyšování daní, jako by rozpočet měl jen výdajovou stránku (koneckonců politickou odpovědnost za škrty nese vždy spíše prezident, jakkoli si je nepřál).
Američtí politici se zjevně rozhodli, že boj o moc v nastávajících prezidentských volbách je pro ně důležitější než vývoj ekonomiky a zaměstnanosti.

V Evropě je situace ještě vyhrocenější a nebezpečnější. Vyberme to nejdůležitější z vyslovené kakofonie hlasů. Nová šéfka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeová ve světle nových dat vyzvala vlády světa ke stimulaci ekonomik (v případě Evropy mají stimulovat především severské státy včetně Německa).

Odcházející šéf Evropské centrální banky Jean-Claude Trichet vyzval eurozónu k budování společného federálního státu a k vytvoření fiskálního federalismu.

A korunu tomu nasadil německý ministr financí Wolfgang Schäuble, který ve včerejším článku pro deník Financial Times nejenže odmítl další panevropské transfery a eurodluhopisy, ale vyzval Evropu ve světle špatných dat k dalším rozpočtovým škrtům a omezením. Evropa podle něj zaplatí krátkodobým nižším růstem či stagnací nyní a získá podklad pro dlouhodobý zdravý růst v budoucnu. Schäuble tedy navrhuje opak toho, co šéfka MMF.

Potíž je v tom, že nic z toho, co se v Evropě chystá či o čem se diskutuje, neuklidní trhy a nezastaví akutní dluhovou krizi. Vše od návrhů na společnou ekonomickou vládu či koordinaci hospodářských politik přes případné eurodluhopisy (o fiskálním federalismu ani nemluvě) vyžaduje změny evropských smluv a ratifikaci ve všech evropských zemích – a to je záležitost na roky. Navýšení prostředků pro dočasný záchranný val EFSF (pokud ho německý parlament a ústavní soud povolí) může podle mnohých ekonomů dluhovou krizi zhoršit, protože spekulanti získají více odvahy útočit na Francii a Itálii (na jejich záchranu již navýšení prostředků v EFSF nestačí).

Stále více hlasů tvrdí (za všechny ekonom Barry Eichengreen, že v současné době může akutně napadené eurozóně pomoci snad pouze masivní a rychlá záchranná pomoc zvenčí: organizovaná MMF, Spojenými státy a Asií. Ať si každý udělá obrázek o tom, zda je očekávání takové pomoci vůbec realistické.