Položil toaletní papír ředitele drah? Spíš ne, ale vysvětlujte to teď členům SPD

Má Tomio Okamura tak dlouhé prsty, anebo se ve správný okamžik prostě chytře ozval? Ta otázka je spíš do kabaretu než seriózní politické analýzy, měla by ale zaznít.

Pokud dnes (ve středu) České dráhy oznámily, že ve funkci po čtyřech letech po dohodě končí generální ředitel a šéf představenstva Michal Krapinec, téměř jistě to nebude kvůli nedávné Okamurově kritice nedostatku toaletního papíru v železničních vozech. Druhá možnost je tedy pravděpodobnější: Okamurova SPD je ve vedení Českých drah solidně rozmístěná – jednoho svého poslance má v dozorčí radě a druhého ve vedení Správy železnic, a ti jistě dokázali zjistit, že již delší dobu kritizovaný Krapinec je na odchodu.

Příhoda s toaletním papírem je přitom důležitější spíš z pohledu politiky než Českých drah. Ty vloni hospodařily se ziskem, vyhrály důležitý tendr ve Středočeském kraji, jejich vlaky jezdily ze solidních 88 procent načas a zlepšují se i subjektivně. Postupná modernizace tratí po republice přináší jistě značné rozdíly mezi jednotlivými úseky, dojmy tedy mohou být různé. Ovšem tytam jsou časy, kdy se člověku před nástupem do vlaku svíral žaludek v obavě, jestli si sedne, jestli bude eventuálně fungovat toaleta a jak nepříjemní budou průvodčí.

Tohle všechno je i díky Krapincovi pryč. Zřejmě ještě hodně věcí se dá i na dráze dělat líp a některé tratě jsou pořád směšně pomalé (oblíbeným terčem posměchu bývá úsek Praha–Liberec), ale viděno perspektivou devadesátých let, kdy se řešilo rušení železnice víc než její zlepšování, dráhy fungují skvěle včetně oné čistoty a vybavenosti toalet. To se dá totiž poměrně spolehlivě kontrolovat.