Zvykli jsme si na falešnou mapu světa

Všichni jsme tušili, že na rovném papíře zakreslená mapa nemůže přesně odrážet velikosti států a kontinentů kulaté planety Země. Že při projekci glóbu na papír dochází ke zkreslení. A přesto: mapa, kterou známe z hodin zeměpisu a listování atlasem na základních školách, se hluboce zaryla do naší mysli.

Vychází z ní základní představa o velikosti kontinentů a vztahů mezi nimi, naše prostorové vnímání světa. Proto také porovnání zobrazení, které v září jako nový standard schválila OSN a jež odráží skutečnou rozlohu států, s doposud převážně užívanou mapou (Mercatorovou projekcí) vyvolává trochu závrať.

Evropa a Rusko na mapě, která visí ve většině světových učeben a stala se i standardem Google Maps, tvořily 31,2 procenta zemské pevniny. Na nové už se svými skutečnými 15,6 procenta nepůsobí jako pupek světa. Opačné je to s Afrikou: její podíl na zemské pevnině se zdvojnásobil z deseti na 20 procent. Konečně je i z mapy vidět, že je Afrika větší než Čína, Indie, USA a západní a střední Evropa dohromady. A že jedna tamní země – Demokratická republika Kongo – je větší než součet rozlohy Německa, Francie, Itálie, Španělska, Velké Británie a Beneluxu.

„Je to, jako byste byli po celý život obětí nějakého podvodu, nebo minimálně někdo zradil vaši důvěru,“ popsala své pocity komentátorka deníku The Guardian a rodačka ze Súdánu Nesrine Malik. I bez podobného pobouření je třeba uznat prostý fakt: za cosi samozřejmého, za zcela neutrální pravdu jsme – minimálně na Západě – považovali něco, co prostě neodpovídalo realitě.