Proč Čína nepomůže svému íránskému spojenci?

Čínští komunisté a íránští ajatolláhové před pěti lety uzavřeli strategické partnerství na 25 let. V jeho rámci říše středu slíbila investice v těžko představitelné výši 400 miliard dolarů. Na podzimní velké vojenské přehlídce v Pekingu patřil k čestným hostům íránský prezident a někteří analytici obě země – spolu s Ruskem a Severní Koreou – řadili k „ose autokratů“, jež na souboj vyzývá demokratický svět. Před měsícem zabitý ajatolláh Alí Chameneí byl shodou okolností na poslední zahraniční cestě v roce 1989 v Číně, kde se nechal fotit u Velké čínské zdi.

Co se však děje ve chvíli, kdy íránský režim čelí napadení mnohem silnějšími armádami a existenčnímu ohrožení? Z úst čínského ministra zahraničí se ozvalo, že útok Spojených států a Izraele je „nepřijatelný“ – a ještě nepřijatelnější je „zavraždění lídra suverénní země a snaha o změnu režimu“. Ale jinak jsou vládci Pekingu zticha a apelují hlavně na ukončení bojů a obnovu stability. Proč ajatolláhům nepomohou? A co jejich postup vlastně říká o dnešní Číně?  

Transakční aliance

Předně stojí za pozornost, že ze slibovaných miliard v realitě přitekl jen zlomek. Podle Yun Sun, která vede čínské oddělení v americkém think tanku Stimson Center, se „Teherán obává, že vliv Číny by mohl ohrozit íránskou suverenitu a nezávislost, a Peking byl zas frustrován nespolehlivostí Teheránu“ a špatnou kvalitou řízení země. Také vojenská spolupráce je podle dostupných informací omezená: americké tajné služby v minulých letech upozornily na dodávky součástek pro íránské rakety, drony, radary nebo na čínské školení íránských raketových inženýrů. Peking nicméně nechce příliš viditelně porušovat mezinárodní sankce.