Mně se to stát nemůže
Proč čeští muži místo preventivních prohlídek raději riskují rakovinu
Na sociálních sítích je v posledních dnech nemůžeme ani při nejlepší vůli minout. Fotky úzkých, huňatých a zakroucených knírů zaplavily internet a upozornily, že do mezinárodního hnutí Movember, které bojuje proti rakovině prostaty, se letos zapojilo též sedm tisíc Čechů. Stali se tvářemi v tuzemsku ojedinělé kampaně, která upozorňuje na to, že také o mužské zdraví je nutné pečovat. Lékaři současně hlásí, že se zdejší muži vyhýbají preventivním prohlídkám, a i když „jde do tuhého“, odkládají návštěvu lékaře mnohem déle než ženy. Na rakovinu, v Česku druhou nejčastější příčinu úmrtí, tu i proto vloni zemřelo o pětinu více mužů než žen. Vedle „specificky mužského strachu“ z doktorů za tím může být podceňování osvětových kampaní, které by mířily právě na muže. Právě v tomto směru se ale situace začíná měnit.
Tohle jsem podcenil
Od chvíle, kdy si nejlepší český badmintonista Petr Koukal ve sprše nahmatal na varleti „něco divného“, právě uběhly dva roky. Malá boulička ho nijak nebolela a ani se moc nezvětšovala – nevěnoval jí proto žádnou zvláštní pozornost. Až po dvou měsících se mezi řečí zmínil kamarádce lékařce. „Okamžitě mě poslala k urologovi. Ten mi ve varleti našel zhoubný nádor a ještě ten den mě operoval.“ Koukal měl štěstí – z rakoviny se po sérii chemoterapií poměrně rychle vyléčil a letos už reprezentoval Česko i na olympiádě v Londýně.
Stále více českých mužů však tohle štěstí nemá. Rakovina varlat patří mezi nejčastější nádorová onemocnění mladých mužů a její výskyt se tu za posledních dvacet let ztrojnásobil. „Když se přitom nádor zjistí včas, je zrovna u varlat devadesátiprocentní šance na vyléčení,“ říká primářka brněnské dětské onkologie Viera Bajčiová. „Čím později se na nádor přijde, tím menší jsou šance pacienta na uzdravení, je nutná intenzivnější a delší chemoterapie a zvyšuje se riziko trvalé sterility,“ zdůrazňuje lékařka. Koukal vyšetření odkládal, protože ho vůbec nenapadlo, že by mohlo jít o rakovinu. „Znal jsem třeba příběh cyklisty Lance Armstronga, kterému se stalo to samé. Ale říkal jsem si stejně jako kdysi on: Jsem mladý, hodně sportuji – není možné, aby to byla rakovina. Prostě jsem to podcenil,“ přiznává šestadvacetiletý olympionik.
Podle psychologů je za neochotou mužů jít s problémem k lékaři především strach. Nepříjemných zpráv se samozřejmě bojí i ženy, zdravotní komplikace ale působí na mužskou psychiku daleko ostřeji. „Zatímco u žen je slabost podle zajetých stereotypů vnímána jako cosi normálního, ba i žádoucího, muži mají mnohem silnější tendenci stavět pojetí sebe samých právě na aktivitě, výkonu a síle,“ říká psycholog Martin Jára, který se tématem mužského zdraví zabývá i ve sdružení Liga otevřených mužů.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].