Doba čínských princů
V Číně přebírá moc nová generace vládců. Jsou stejně důležití jako příští americký prezident, víme toho o nich ale nesrovnatelně méně. O jejich schopnostech udržet v chodu motor světové ekonomiky však panují mezi experty značné pochybnosti.
Když bylo Si Ťin-pchingovi deset, zhroutil se mu svět. Jeho otec náhle upadl v nemilost a musel se i s rodinou odstěhovat z pekingské čtvrti vyhrazené pro čínskou vládní elitu. Pryč od elektřiny, sluhů, drahéhokachního masa a čokolády. Pryč od učitelů, kteří dětem, jako byl malý Si, odmala vštěpovali, že jednou budou zemi vládnout právě oni, potomci předních revolucionářů. To nejhorší ale mělo teprve přijít.
O pět let později otce zavřeli do vězení a Si Ťin-pching musel odejít do vyhnanství mezi rolníky na sever Číny. Šest let tam bydlel v hliněné jeskyni a usínal na zavšivené matraci. Privilegovaný chlapec dřel přes den s rolníky na poli, soutěžil s vesničany v zápasnických soubojích a nevěděl, jestli nebude na venkově muset zůstat navždy.
Zní to paradoxně, ale možná právě během dlouhých nocí v jeskyni Si Ťin-pching promyslel svůj životní plán. Vše naznačuje, že právě v nejhlubším zavržení, do něhož jeho rodinu uvrhla kulturní revoluce Mao Ce-tunga v šedesátých letech minulého století, si vysnil velkou kariéru ve stejné komunistické straně, jež ho vyhnala z Pekingu a která tou dobou mučila jeho otce.
Zatímco tedy Siův otec, zapuzený bývalý místopředseda čínské vlády, přežíval na samotce ve vězení, čerstvý dvacátník Si si začal podávat jednu žádost o vstup do komunistické strany za druhou. Strana ho kvůli „špatnému třídnímu původu“ nechtěla, trpělivost se však nakonec vyplatila. Při desátém pokusu Si uspěl a se stranickou knížkou pak mohl studovat chemii na nejlepší univerzitě v zemi.
Přátelé z dětství, kteří se Si Ťin-pchingem sdíleli privilegia ve vládní čtvrti i kruté vyhnání na venkov, si po návratu do Pekingu ke konci kulturní revoluce užívali život, jako by chtěli dohnat ztracené roky. Prožívali milenecká dobrodružství i pitky, chodili do kina a sháněli si západní literaturu. On se však s životními zlomy vyrovnal jinak: rozhodl se být nejvzornějším z komunistů. Svůj plán nikdy nikomu nevysvětlil, podle vzpomínek jeho přátel ale chtěl zjevně více než jen přežít v šílené době. Si Ťin-pching se hodlal vrátit přímo do vládní čtvrti svého dětství.
Plán mu v každém případě vyšel. Letos 8. listopadu se Si Ťin-pching stane prvním mužem Číny. Na 18. sjezdu KS Čínybudejmenován předsedou komunistické strany, partaje s osmdesáti miliony členů, která vládne pětině lidstva. Příští rok na jaře potom převezme i v tamním systému méně důležitou funkci čínského prezidenta. Bude hrát hlavní roli v události, k níž dochází jen jednou za deset let: generační výměně vládců, při které podle studie Cheng Lia, odborníka na čínskou elitu z think tanku Brookings Institution, odejde do penze sedmdesát procent členů hlavních rozhodovacích institucí.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].