Jedna vlaštovka jaro nedělá

Jsem archeolog středověku města Brna. Tedy, pořád se jím cítím, někdy víc, jindy méně. Do příchodu mrtvice jsem byl ředitelem společnosti Archaia Brno. Vždy jsem se snažil být co nejvíce nezávislý a tím co nejméně na obtíž svému okolí. Po mrtvici jsem zcela závislý, na vozíku s levou stranou ochrnutou. Snad se dávám pomaličku dohromady. Učím se znovu chodit i mluvit. Nosím pleny, krmení dostávám hadičkou do břicha, jsem na jedno oko skoro slepý… Tolik na vysvětlenou.

Trvá to celé už osm let, pořád se se mnou něco děje k lepšímu. Stále věřím, že vše dobře dopadne, tedy v rámci možností. A to je důležité.

V pátek 12. prosince se konal v sídle ombudsmana v Brně (ten tam ovšem nebyl, ale jinak se zúčastnilo dost důležitých lidí) kulatý stůl na téma polykání. Dvanáctý prosinec je totiž Světovým dnem polykání, který je potřeba podpořit složením a vypuštěním papírové vlaštovky, což se dělo i na této akci, jež se uskutečnila díky aktivitě mé skvělé paní logopedky. Vedle ní se cítím komfortně. A to je pro mě to hlavní, myslím, že nejen pro mě. Samozřejmě i to, že jsem doma, mezi svými.

Vše se děje pod heslem Vlaštovky. Řekl bych, že jedna vlaštovka jaro nedělá, víc vlaštovek ale určitě ano. Takže to se povedlo.