Šestasedmdesátiletý přírodní vědec v důchodu Miroslav Kuntz si 23. června 2024 oblékne frak a nasadí si klobouk. Z chalupy v Jílovém u Prahy, kde přes léto žije, se vypraví směr hlavní město. Dojde před Poslaneckou sněmovnu, z aktovky vytáhne dvě lahve s benzinovým čističem, polije se jím, škrtne sirkou. Vzplane. Do nemocnice je převezen s popáleninami třetího stupně na více než osmdesáti procentech těla. Po několika dnech zraněním podlehne.
Spisovatelka a překladatelka Viktorie Hanišová (1980) touto situací otevírá svůj pátý román Hoří ti táta. Hlavní hrdinkou a vypravěčkou v něm učinila spisovatelku Ladu Kuntzovou, která se zprávu o tragickém činu svého otce dozví právě v den, kdy v nakladatelství jedná o odevzdaném rukopisu, z něhož tam nejsou zrovna nadšení – má totiž už pátým rokem tvůrčí krizi. To se však v ten osudový den změní. Otec jí svým zoufalým činem „zařídí“ námět a Lada rázem ví, o čem psát.
Hanišová zvolila formu metarománu čili psaní o psaní románu: redaktor s Ladou průběžně odevzdávaný rukopis probírá, navrhuje změny, dělá oponenturu. A právě v metarovině tkví úskalí textu, který se zasazením do aktuální společenské a politické situace liší od dosavadních autorčiných knih, v nichž líčila rodinná a vztahová traumata. Fiktivní děje a postavy se tu mísí s ději a postavami reálnými: vyskytují se tu Babiš, Vrabel, Rajchl či Okamura. Nebo vypravěčka zajde s kamarádkou na loňský dokumentární film Velký vlastenecký výlet.
Kde se to zlomilo?
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
