Tři jména, tři osudy

Je rok 1987 a středostavovská londýnská matka Cora míří s devítiletou dcerou a právě narozeným synem na matriku. Otec Gordon chce, aby se jmenoval po něm, protože je to v jeho rodině plné panovačných mužů tradice, kdežto Coře by se líbil Julian. Což volně přeloženo znamená nebeský otec a tedy šanci povznést se nad linii problematických pozemských otců. Dcera navrhuje jméno Bear, které zní „něžně a přítulně a laskavě“, ale taky „statečně a silně“. Zvolit je však třeba jedno – a od té chvíle se v závislosti na jeho výběru v knize Jména po dobu pětatřiceti let odvíjejí tři alternativní příběhy. Jednotlivé kapitoly románové prvotiny Florence Knapp vždy dělí sedm let a každá je dělená na sekce Bear, Julian a Gordon. Nakolik jméno skutečně určuje běh jejich životů a spouští dominový efekt?

„Vždy mě fascinovaly věci, které nás formují a ovlivňují, a jméno je jednou z nich. Kvůli asociacím, které si s ním sami vytváříme, nebo skrze ty, které si vytvářejí ostatní,“ říká autorka, jež má už na kontě povídky i knihy o řemeslech. Obdivuje irské autory jako Colm Tóibín, Paul Murray či Claire Keegan a líčení způsobů, jak se jejich protagonisté vyrovnávají s minulostí a pocitem viny. Ne náhodou je Cora Irka, která do Anglie odešla stát se tanečnicí (a když ji v jedné verzi potká smrt, obě děti si vezme její empatická matka).

Na první pohled by se zdálo, že Jména mají až příliš schematickou strukturu a jsou didaktická. Ale rychlé tempo čtenáře brzy vtáhne a zápletky nabízejí řadu nepředvídatelných momentů i silných scén. Velmi dobře přijatá kniha dostala nálepku emoční realismus, pod kterou se vejde široké spektrum kladných ohlasů: od chvály jazyka a zachycení „křehkosti lidské existence“ přes téma dopadů domácího násilí až po doporučení pro ženské knižní kluby. Knapp na pozadí velkých událostí zachycuje detaily ze soukromé sféry a přesvědčivě nahlíží do psychologie všech tří hlavních aktérů. Možná i díky pracím o vyšívání a špercích jsou jejich osobnosti pečlivě odstíněné v závislosti na tom, nakolik se dokázaly osvobodit od traumat, zničujícího otcovského vlivu a jeho dopadů na budoucí vztahy. 

Vzorce situací se mění s každou verzí, postavy se prolínají, vynořují a ztrácejí, ale jedna věc příznačně zůstává. Gordon je vždy starší krutý manžel a tyran, který svou choť trýzní citově, verbálně i fyzicky, navíc zneužívá postavení lékaře. A tři různé osudy dětí tak poznamenává ostražitost a nedůvěra vůči autoritám. Jednoduchou odpověď však kniha nedává. Jméno je jen „první příběh, který jim dáme“, vždy z něj vzejde labyrint možností i náhod, kde si můžeme vybrat. Za změnami tak v posledku stojí to, jak se s nimi a sami se sebou utkáme; bolestná rozhodnutí, jaká musela učinit Cora a posléze sami hrdinové.