Pavel Matocha odchází. Jeho manuál pro ovládnutí ČT zůstává

Minulou středu, symbolicky za pět minut dvanáct, vyšli zástupci a zástupkyně veřejnoprávních médií ven před svoje sídla. Byli celí v černém a chtěli veřejnosti připomenout, že vláda nadále chystá zákony, které mají oběma veřejnoprávním médiím sebrat stovky milionů korun, převést financování pod státní rozpočet, a tedy přímou politickou kontrolu. To vše téměř bez diskuse se samotnými zástupci médií nebo s odbornou veřejností. Navíc ani po několika měsících není úplně jasné, proč koalice funkční systém ruší ani čím jej nahradí. 

Vzhledem k tomu, že představitelé vlády nepřestávají mluvit o médiích jako o nepřátelích společnosti, je pochopitelná chuť ozvat se. Přesto byl protest možná jen gestem, se kterým bylo lepší počkat, až vláda přijde s něčím konkrétním. Pak totiž nastane výrazně větší potřeba přitáhnout pozornost veřejnosti.  

Protest byl navíc do značné míry zastíněn parlamentním soubojem o složení Rady ČT, který má nečekanou oběť: vládní koalice hodila přes palubu smutného hrdinu nepovedené výměny ředitelů a také personálních čistek v řadách nejvýraznějších televizních novinářů, tedy radního Pavla Matochu, který nebyl zvolen do dalšího šestiletého období. 

Přítel rodiny Václava Klause a symbol velmi problematických zásahů do nezávislosti televize tedy k radosti opozice odchází. Bylo by však chybou si myslet, že tento fakt promění Radu ČT výrazně k lepšímu. Matocha svými zákulisními machinacemi ukázal svým nástupcům cestu, jak měnit sebevědomou instituci k obrazu spřátelených politiků.