Literatura ostříhaná na dva milimetry

Být teroristou, začala bych u nich, u knih, ničila bych je, trhala, pálila, všechny ty pěkně seřazené knihy, ty pitomé zdi plné knih, pitomé byty plné knih, pitomá města plná knih, nadutost knih, bezzubost knih, buržoaznost knih, poplatnost knih, všechnu tu zdobnost, vatu, strach, zbabělost, blbost, blbost knih, ohromnou blbost knih, blbost těch, co čtou, i těch, co píšou,“ píše francouzská spisovatelka Constance Debré v knize Jméno, kterou právě vydalo nakladatelství Tranzit.cz.

Pokud mezi citací a uvozovací větou cítíte jisté napětí, jste na správné stopě. Jedna z nejradikálnějších autorek současnosti se snaží očišťovat slova ohněm slov, vypalovat literaturu literaturou. Je něco takového možné, nebo jde nutně jen o další literární gesto?

Uspíšit zánik

Constance Debré je zvláštní případ. Letos čtyřiapadesátiletá spisovatelka se může vykázat rodokmenem, ve kterém figuruje jeden francouzský premiér, totiž dědeček Michel Debré, další ministr, elitní právníci, bankéři, umělci. Až na to, že Debré se jimi nevykazuje, ona se jich zříká – titul knihy Jméno odkazuje snad nejvíc k tužbě jména se vzdát, být bezejmennou, vydědit se. Jde o pokračování procesu, který započal někdy před deseti lety a který sama Debré přirovnává k náboženské konverzi: prošla pozdním coming outem a opustila rodinu, vzdala se právnické kariéry ve prospěch psaní.