Rozklížený herbář

Z čerstvé vody osobní zkušenosti, bystrých postřehů a lásky ke krajině Bílých Karpat vyskládala Marie Škrdlíková (1999) svou prvotinu s básnivým názvem Jak dlouho se spí, když kvetou orchideje. Symbolických osmnáct povídek zachycuje neklid dospívání a rané dospělosti s podivuhodným citem pro drobnokresbu. Není divu, že se kniha objevila v letošních nominacích na debut roku v ceně Magnesia Litera.

Anina, Carlotta, Valerie nebo Maruna, co chce své jméno „vyválet v bahně“. Je a všechny další protagonistky (v menší míře i protagonisty) povídek spojuje nutkání překračovat hranice nastavené dospělými, ale současně touha po přijetí. Jejich revoltování lze často vystopovat až do hlubokého dětství, k drobným incidentům pokládaným okolím za bezvýznamné zlobení nebo chvilkové rozmary. Autorka jim naopak přikládá zásadní význam coby znamením budoucnosti, kdy potomek v pubertě často k překvapení rodičů naplno projeví svou osobnost.

V povídce Kopni do odkvetlých pampelišek si hlavní hrdinka prosadila, že se vyučí malířkou pokojů navzdory přáním rodičů, kteří pro ni chtěli pohodlnější, „ženštější“ profesi. Její rozhodnutí ale není rebelií bez důvodu, nýbrž prvním krokem v odhalení genderové identity. „Je mi šestnáct, učím se malířkou pokojů, baví mě nosit montérky a sedět nahoře na štaflích, tam najednou nezáleží na tom, jak se jmenuju, ani jestli jsem holka, nebo kluk,“ deklamuje, aby si dodala odvahy k vyoutování. A je zřejmé, že doma na vesnici, kde o její jinakosti něco málo tuší jen babička, nebude mít snadnou cestu.

Škrdlíková se k dětství nevrací jako k bezstarostnému období, přesto je nepřipravuje o kouzlo. Bezprostřednost smyslového vnímání, radost z přírody a pohybu zachycuje lehce a přesně. Půjčuje si z rejstříků básnických prostředků, které si ozkoušela ve svých prvních textech, ale v próze se jí lépe daří vyjádřit své záměry. Juvenálie coby první pokusy o sebevyjádření se v povídkách objevují mnohdy jako nespolehlivé a kryptické záznamy pocitů – ve Dni zadků hlavní hrdinka vyloví sešit se přisprostlými básničkami, aby za každou z nich odhalila vzpomínku na komplikované dospívání rámované chronickou bolestí zad i touhou vyrovnat se krásné starší sestře. Sourozenecké vztahy jsou ostatně dalším motivem, který autorka umně rozehrává s veškerou jejich rivalitou i možnou blízkostí.