Ján Markoš: Výjevy z prešovské patologie nepatří do naší civilizace

Černé igelitové pytle položené na regálech. Vedle nich různé krabice, desky, zkrvavený igelit. Betonová podlaha pokrytá nevábnými tekutinami. Takto se v prešovské nemocnici – jak zjistil slovenský Denník N – v květnu 2026 skladovala těla zesnulých pacientů.

Ti, kteří jsou za daný stav zodpovědní, se nás snaží přesvědčit, že se nic špatného nestalo. „Je nezpochybnitelné, že FNsP J. A. Reimana Prešov při zacházení s lidskými pozůstatky dodržuje všechny požadavky vyplývající z příslušné legislativy, a to i s ohledem na etické standardy a zachování důstojnosti pozůstalých,“ vyjádřila se mluvčí nemocnice. „Pracoviště splňuje všechny normy,“ napsal ve svém stanovisku Úřad pro dohled nad zdravotní péčí, který má prostory v pronájmu. A dodává: „Hodnocení o neadekvátnosti prostor považujeme za subjektivní a bez náležité argumentace, proč nejsou vhodné pro daný účel.“

Zkrátka, kompetentní promeškali příležitost omluvit se příbuzným i veřejnosti. Místo toho se schovávají za úřednický jazyk. Za „normy“, „standardy“, „legislativu“, „objektivitu“. Oni přece vědí, jak zacházet s tělem zesnulého člověka. My ostatní máme jen „subjektivní názory bez náležité argumentace“.

Čili pokud se vám nelíbí, že tělo vašeho příbuzného leží vedle pomačkaného igelitu, krabice od papírů do kopírky či dřevěných prken, je to podle úřadu, jehož povinností je dohlížet na úroveň zdravotní péče, jen váš subjektivní názor. A kdo by bral přílišné ohledy na nějaké subjektivní názory?