Přízraky ztracených budoucností

Když v lednu 2017 Mark Fisher zemřel, objevily se na zdech londýnské Goldsmiths College, kde učil „pop-filozofii“, nasprejované citáty z jeho nejvlivnější knihy Kapitalistický realismus. V ní popsal paralýzu kultury zachycené v časové smyčce, kterou propojoval se zamrzlostí celého společenského systému. Ze zkušenosti akademika a kulturního kritika tu psal o lidech nucených přecházet z jednoho krátkodobého úvazku do druhého: takové nastavení spojoval s nárůstem depresí a neschopností plánovat budoucnost, jejíž vize se pak vytrácejí i z populární kultury. Kniha vydaná v roce 2009 ukázala duševní zdraví jako politický problém a tehdejší kolaps ekonomiky jí přidával na naléhavosti. 

Přestože jde o Fisherovu nejucelenější teorii, skládala se ze střípků psaných v nultých letech pro blog k-punk. A tyto texty – spolu s jeho články pro hudební časopis The Wire a další tituly – také tvoří větší části sborníku Duchové mého života. Jestliže Kapitalistický realismus v češtině vyšel rok po originálu a četl se jako diagnóza, letos vydaný sborník působí trochu jako časová kapsle. 

Zároveň Fisherova nakažlivá kulturní analýza, v níž se zabývá vším od hudby Joy Division po obskurní britské televizní pořady a Stanleyho Kubricka, neztrácí nic ze své pronikavosti při hledání společenských souvislostí. Přestože jde o výrazně autorský pohled tvarovaný psychickými problémy i zacílením do britského prostoru, výsledek je dodnes až překvapivě vypovídající včetně poznámek o proměnách trhu práce, dlouhých efektech thatcherismu nebo gentrifikaci. 

Některé z textů jsou vypointované eseje, jindy tu najdeme rozhovory s hudebníky, místy mají podobu syrových poznámek zachycujích Fisherovu rozbouřenou mysl. Český překlad Duchů vychází z druhého vydání z roku 2022,  jež obsahuje doslov od autorova myšlenkového souputníka Simona Reynoldse. O Fisherovi tu píše jako o „hudebním novináři nadaném superschopnostmi“ – a právě sborník je ukázkou, jak stimulujícím materiálem může hudba být a kam až nás může zavést.