Pravidla a zákony jsou tady pro nás, ne my pro ně 

Cokoli v lidském světě přetrvá pět set let, stojí za pozornost, protože se od toho jistě dá něco naučit. V hledání a výběru mnicha zvaného dalajlama, který je duchovním vůdcem daleké země zvané Tibet, je spousta věcí, které jako Evropané můžeme s klidem přeskočit. Jak v textu o dalajlamových devadesátinách píše kolega Marek Švehla (najdete ho na str. 36–40), není potřeba předstírat, že to pro nás bude srozumitelné. Dalajlama se koneckonců znovuzrozuje, v blízké budoucnosti tak učiní už popatnácté. Na to my tady kolem Labe a Vltavy nejsme zvyklí.

Přinejmenším jedna věc je ale na Tibeťanech velmi obdivuhodná a poučení nese pro každého. Tibeťané nemají skoro nic – zemi a hmatatelné kulturní dědictví jim ukradli a každý den pošlapávají Číňané se svojí diktaturou. Nicméně všechno jim uloupit nedokážou – kromě prozatímní vlády v zahraničí má Tibet duchovního vůdce dalajlamu a svoje tradice, zvyky a pravidla. Pokud někdo ví, jak jsou tyto věci cenné a jak je důležité s nimi nezacházet lehkomyslně, bude to právě tenhle horský národ.

A zároveň podle všeho Tibeťané chápou, že lze k vlastním pravidlům chovat hlubokou úctu a zároveň být velmi pružní a velepragmatičtí. Doposud to bylo s hledáním nového dalajlamova převtělence jednoduché: podle různých vodítek byl prostě nalezen mezi dětmi narozenými v určitý čas v Tibetu. Kdyby se ale stejným způsobem hledal nyní v okupované zemi, čínské úřady toužící ovládnout tento vzdorující fenomén tibetské národní duše ho unesou nebo zavraždí a vymění za svého falešného vyvolence.