Prubířský kámen – tak se jmenoval sloupek Maria Vargase Llosy, který psal pro španělský deník El País od roku 1990 do roku 2023. Nositel Nobelovy ceny za literaturu, jenž pomohl zažehnout celosvětový boom latinskoamerické literatury a který zemřel 13. dubna ve věku 89 let, byl totiž stejnou měrou romanopisec jako novinář.
Příznačné je, že tento konzervativní liberál, jak sám sebe označoval, psal zejména pro levicový El País. A nejen sloupky, ale také strhující reportáže. Jeho názory se od hlavní linie často lišily, ale deník je otiskoval, protože skutečně tvořily prubířský kámen svobodné novinařiny.
Měl také politické ambice – neúspěšně kandidoval na peruánského prezidenta a v roce 1990 unikl smrti při pokusu o atentát. Stejně barvitý byl jeho osobní život: pocházel z Peru, ale byl kosmopolita, který dlouhá období strávil v Madridu, Paříži, USA nebo Londýně. V devatenácti se oženil se svou tetou, a když se po devíti letech rozešli, vzal si svou sestřenici. Spisovatelem se stal poté, co ho otec zděšený jeho literárními ambicemi poslal na vojenské lyceum, kde psal za spolužáky milostné dopisy.
Na kontě má stěžejní romány jako Kozlova slavnost, Město a psi, Zelený dům, Válka na konci světa, Tetička Julie a zneuznaný génius nebo Rozhovor u Katedrály. Jeho knihy jsou výjimečné zejména tím, jak mnohovrstevnatě dokážou pracovat s příběhem a jeho komplikovanou strukturou. Není to literatura, která čtenáři vychází vstříc a hladí ho po duši. Přesto byla většina jeho děl světovými bestsellery. Tvrdil, že své literární texty je schopen tvořit díky novinářským návykům a disciplinované investigaci. A jeho největší inspirací byla Šeherezáda.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
