Nepohodlné hranice soucitu

George Orwell je vnímán jako jeden z nejvlivnějších spisovatelů a novinářů 20. století. Stal se ikonou a zároveň vlastně i obětí svého významu. Ačkoli vždy hájil svobodu slova opřenou o fakta a kritické myšlení, odkazují na něj často různí dezinformátoři. Sociální sítě jsou plné citátů jeho někdy domnělých vyjádření, pravice jím ráda mává proti levici, ačkoli Orwell stál rozhodně a jasně vlevo. Málokdo dnes chápe, že jeho častá kritika některých levicových myšlenek pramenila z levicových pozic. Očividně vycházel z úvahy, že intelektuál má být nejpřísnější k těm svým. Zcela na okraji známosti širší veřejnosti je etapa jeho života, kdy se ocitl na ulici. Kdysi jsem v Respektu už o tom psal, ale na jeho knihu Na dně v Paříži a Londýně jsem si vzpomněl při četbě textu Marka Švehly Proč zemřel zápasník a pražský bezdomovec Vráťa Šourek.

Orwell nemohl jako mladý muž postupně v obou metropolích sehnat práci a ocitl se bez jídla a přístřeší. Ve zmiňované knize popisuje, co viděl a zažíval. Nejsilnější jsou pasáže, kde vysvětluje, jak propadnutí na dno v člověku postupem času vyvolá pocit, že je nemožné dostat se zpět. „Bída vymaže budoucnost,“ píše Orwell. A jinde dodává: „Hlad uvrhne člověka do takového stavu, jako by byl naprosto bez páteře a bez mozku; ze všeho nejvíce to připomíná následky chřipky. Je to, jako byste se proměnili v medúzu nebo jako by vám vypumpovali všechnu krev a místo ní vám dali vlažnou vodu. Mojí hlavní vzpomínkou na hlad je naprostá nehybnost a bezvládnost.“ Takto zkoušení lidé jsou zároveň vystaveni pohrdání a názoru, že se jim nemá pomáhat. 

Dnes je v mnoha ohledech situace jiná. Máme robustní sociální síť, která většinu lidí v nouzi dokáže zachytit. Nežijeme v časech hospodářské krize, nezaměstnanost je poměrně nízká. Přesto jsou kolem nás lidé, kteří žijí na ulici, případně v různých přístřešcích či dočasných ubytovnách. 

Jeden případ popisuje kolega Marek Švehla. Článek vyšel na webu Respektu a na sociálních sítích vyvolal velkou debatu. Jak už to tak bývá, algoritmy unesly odkaz na text i do sfér lidí, kteří se nad smrtí muže bez domova radovali, případně ho jinak zesměšňovali. Jejich východisko bylo stejné, nepracoval, pil, byl agresivní… Proč s ním mít jakýkoli soucit?