Tibet byl pro Evropany dlouho zemí kněžských intrik a modlářství. Definitivní obrat podle všeho nastal až s teozofickým hnutím, které z Tibetu učinilo „duchovní centrum světa“. Právě proto málokterá země dráždila lidskou představivost tak jako tajemná monarchie, kde byl dlouho jediným kolem modlitební mlýnek, vládl zde král božského původu a přístup do země byl cizincům zakázán. Podobně jako v případě Číny nebo Japonska, i do Tibetu si však Evropané a Američané nakonec vynutili přístup.
Jak toto pronikání probíhalo, vysvětluje kniha Vetřelci na střeše světa. Soupeření o Lhasu. Britský novinář, historik a spisovatel Peter Hopkirk (1930–2014) v ní vypráví nejrůznější příběhy; někdy zmocněnců britského ministerstva zahraničí na tajných misích, jindy soukromníků. I jejich motivace se lišily: někteří chtěli v buddhistickém svatém městě kázat evangelium, další toužili odhalit tajemství tibetského mysticismu, jiní chtěli zmapovat území, případně tu později nouzově seskočili z letadla. Všichni ale riskovali život.
Modlitby proti kulkám
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studně
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
