Švédská lekce

Když jsem si před reportážní cestou zkoušel objednat hotel na severovýchodě švédského Göteborgu, bylo rychle jasné, že mám smůlu. Žádné hotely tu nejsou a do periferních přistěhovaleckých předměstí bylo nutné dojíždět z centra. A to ačkoli v rozlehlých čtvrtích vedle gangů, které vyrostly na prodeji drog, žije zhruba 60 tisíc obyvatel, kteří se zločinem nic společného nemají.

Tento detail ukazuje, že ve Švédsku sice nejsou drsné no-go zóny, kam by se policie bála nebo kde by na návštěvníky číhalo nebezpečí. Segregované, od normálního života evropského města odtržené čtvrti však ano. A válka gangů, která skandinávskou zemi vyšvihla do čela evropských statistik vražd střelnou zbraní a dominuje debatám před nedělními volbami, je důsledkem této ostré segregace.

Viditelná je na první pohled, neboť na předměstích nežijí skoro žádní etničtí Švédi. Školy jsou prakticky stoprocentně obsazeny přistěhovalci první či druhé generace, jejichž rodiče neumějí dobře nebo vůbec švédsky a mnohdy tak nedokážou dětem s úkoly a orientací v cizí zemi pomoci. Sedmi- či osmičlenné rodiny se tísní v panelákových bytech, vyhlídky na úspěch na sofistikovaném švédském pracovním trhu jsou mizerné, materiální lákadla pouličních gangů velká. Předpokládaná délka života je tu o řadu let kratší než v bohatších čtvrtích, kvalita škol výrazně horší.

Z desítek rozhovorů během reportáže a při její přípravě vyplynulo, že Švédsko, které od osmdesátých let vstřícně přijalo stovky tisíc uprchlíků z…