Když silní dělají, co mohou

Válka na Ukrajině zdánlivě potvrzuje názor prezidenta Bidena, že dnešní svět se vyznačuje soubojem mezi demokraciemi a autokraciemi. Ostatně je to autokratické Rusko, které brutálně útočí na demokratickou Ukrajinu, která se těší neochvějné podpoře západních demokracií. Při bližším zkoumání se však ukazuje, že tento rámec není ani přesným, ani užitečným vodítkem pro americkou zahraniční politiku.

Je pravda, že mnoho světových demokratických států se postavilo za Ukrajinu. Ale nejlidnatější demokratická země světa, Indie, ruskou agresi ani neodsoudila, ani neslíbila, že přijme sankce proti Moskvě. A není to jen Indie. Druhá největší asijská demokracie, Indonésie, je ve svých postojích k Rusku také zdrženlivá. Největší úspěšná demokratická země na africkém kontinentu, Jihoafrická republika, rovněž odmítla Rusko odsoudit, a dokonce označila rozšiřování NATO za provokaci. Dvě největší demokracie v Latinské Americe, Brazílie a Mexiko, zůstávají neutrální a zdržely se hlasování o vyloučení Ruska z Rady OSN pro lidská práva. Irák, jediná fungující demokracie v arabském světě, se zase zdržel při hlasování o rezoluci odsuzující Rusko. Většina lidí žijících v demokratických zřízeních v tomto ideologickém sporu zůstává na vážkách.

Mohlo by se zdát, že se jedná o prostý případ národních zájmů, které tu vítězí nad idealismem. Mnohé z těchto zemí mají ekonomické zájmy, které by po přerušení vztahů s Moskvou utrpěly. Například Indie získává většinu svých moderních zbraní z Ruska.…