Adam, Eva a cenzurovaný třesk

Kým je pro Spojené státy Saul Bellow nebo Philip Roth a pro Kanadu Mordecai Richler, tím je pro jihoamerický kontinent Moacyr Scliar (1937–2011). Tedy potomek židovských přistěhovalců ohmatávající otázky dvojí identity v diaspoře: v tomto případě v Brazílii, kde se podle jeho slov doma mluví jidiš, jí gefilte fiš a slaví šábes, zatímco na ulici se pokřikuje portugalsky, fandí fotbalu a tančí samba, takže se pak člověk cítí jako kentaur. Česky už z jeho díla – zahrnujícího hojně překládané povídky, romány, eseje i knihy pro děti a mládež – známe novelu Leopardi Franze Kafky. Nedávno k nim přibyla Žena, která napsala Bibli: volná parafráze vybraných momentů převážně ze Starého zákona (s několika narážkami na křesťanskou část Bible).

Protagonistka knihy nemá jméno, bohatství, přátele, lásku ani krásu. Moc ale získá tím, že se od starého písaře, který jejímu otci vede účetnictví, naučí psát. A když si ji pak v rámci utužení spojenectví vyhlédne coby prvorozenou dceru za manželku král Šalomoun, pověří ji sepsáním dějin svého lidu, protože tuší, že kniha nebude tolik pomíjivá jako chrám. Místo milostné vášně jí tak učiní „nakladatelskou nabídku“ s tím, že samozřejmě požaduje text k obrazu svému, tedy pojednávající kladně o něm i jeho době. Tím autor mimochodem do důsledků rozvíjí hypotézu literárního vědce Harolda Blooma, podle níž je autorem pěti Knih Mojžíšových žena.

Zároveň se Scliar coby nábožensky nezaložený spisovatel k patriarchálním biblickým…