Lipsku sněží. Zlaté listí lip se snáší k zemi dlouhých alejí města, které založili Slované a říkali mu Lipsia. Italové mu tak říkají dodnes. Lípy jsou všude, i v astronomicky drahé nové čtvrti vedle umělého jezera Cospudener See, které vzniklo ze zaplaveného dolu a něžně se mu tady říká Cossi. Tamní lípy jsou ještě nízké, přesto si člověk snadno představí, že za pár let budou vytvářet stejný dojem velebného klidu jako jejich prastaré příbuzné z alejí v centru města.
Jsou ještě příliš mladé, aby si pamatovaly lipskou pobočku koncentračního tábora Buchenwald, která stála tam, kde dnes zapouští kořeny ony. O příběhu vypráví stručná plaketa, vytesaná do pískovce, na jejíž hraně se kupí kamínky cyklistů. Ti jedou k jezeru, osvěžit si oči krásou vodní hladiny a podzimních barev lip, a často se před plaketou zastaví. Za pomníkem stojí továrna na kola, nízké průmyslové haly vyvolávají dojem jakýchsi moderních pokračovatelek dřevěných baráků, kde se zimou, hladem a únavou třásli vězni, kteří se 13. dubna 1945 vydali na pochod smrti. Nemohli jít kolem jezera a naposled se pokochat jeho krásou, nemohli vědět, že kdesi v budoucnu tohle místo nebude jenom bahno a komáři lužního lesa a smutek nekonečných polí. Nemohli vědět, že se tady bude několik desítek let po válce roztahovat popílek a smrad z těžby uhlí, který pak vystřídá osvícený nápad namísto starých dolů udělat vodní hladinu. Ta plaketa je příliš malá, příliš zastrčená a příliš skromná. Ale je tam aspoň ona, a ne prasečák.
…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
