Odliv v Barceloně

Politické vlny přicházejí a odcházejí. Posledních sedm let každoročně touto dobou dominovaly titulním stránkám světových novin i webovým serverům působivé obrazy z masových demonstrací v Barceloně. Záběry přetékaly červenou a žlutou barvou katalánských vlajek, davy lidí sahaly až k obzoru, to vše pod heslem odtržení Katalánska od Španělska.

V roce 2012, kdy se oslavy národního svátku Diada poprvé proměnily pod taktovkou národoveckých kulturních institucí v separatistické demonstrace, přišlo více než milion lidí. O dva roky později jich bylo milion osm set tisíc. Vloni, když už pokus o odtržení zkrachoval a jeho vůdci seděli ve vězení, napočítala místní policie milion účastníků. Letos přišlo do centra Barcelony podle mínění stejné instituce „pouhých“ šest set tisíc lidí. Všude jinde by to bylo hodně, v katalánském kontextu to však znamená za rok propad o čtyřicet procent a pouhou třetinu účastníků ve srovnání s roky, kdy vrcholila španělská ekonomická krize a s ní i touha po katalánském osamostatnění.

Ochabnutí zájmu o separatismus je zjevné i v posledních průzkumech, kde se většina Katalánců vyslovuje proti nezávislosti. Důvod? Sliby, třeba že nezávislé Katalánsko hladce se stane novým členem EU, se ukázaly být lež. Strany bojující za nezávislost se začaly hádat mezi sebou a ta nejsilnější si již další ostrou konfrontaci s Madridem nepřeje. V Madridu už nevládne chladný konzervativec Mariano Rajoy, nýbrž sympatičtější, byť ke katalánské nezávislosti stejně neoblomný…