Rozhovor: Jak básník Tukan veršoval pro plnou Letnou

Jeden z nejvýraznějších českých představitelů žánru slam poetry se letos na konci června ocitl před mimořádnou výzvou. Po dvou letech objíždění hudebních klubů a různých soutěží dostal sedmadvacetiletý Robert Netuka alias Tukan příležitost předvést své umění na demonstraci v Praze na Letné před čtvrt milionem lidí.

Měl jste trému?

Ne. Pro mě je horší, když vystupuji v malém prostoru, kde je třeba jen pět lidí a je tam přímý kontakt s diváky. Pak je těžké se soustředit jenom na text. Na Letné jsem se zabalil do svého světa, kde jsem jenom já a moje naštvanost, a dostal se do rozpoložení, abych text odříkal co nejlíp. Samozřejmě že jsem tu obrovskou energii cítil. Valilo se to na mě jako vlna, ten náboj byl obrovský. Nic takového jsem nikdy předtím nezažil.

Když jste z pódia recitoval svou báseň EET volá domů, jejímž tématem je příběh Andreje Babiše a jeho střet zájmů, zprvu se zdálo, že lidé nevědí, jak na to reagovat.

Předpokládal jsem, že lidé nebudou vědět, co to slam poetry je. Tenhle žánr, kdy spolu několik performerů soutěží ve veršování a diváci rozhodují, kdo z nich postoupí do dalšího kola, se pořád drží v undergroundu. Je nutné si chvíli zvykat. Když jsem začal slamovat na Letné, postupně jsem cítil, že to lidé začínají pobírat. Při pasáži, která končí „a na daních sleva“, už chápali, o co jde, že to je příspěvek na téma Andrej Babiš, na jeho kauzy a na politiku, kterou tu dělá během posledních dvou tří let.

Je Letenská pláň vhodné místo pro slam poetry? Tedy žánr, který kdysi vznikl v Americe v intimním prostředí tamních barů?

Výhoda Letné je, že se tam slam poetry dostane i k lidem, kteří nechodí do klubů. Setkají se s ní třeba poprvé a musí se s tím nějak popasovat. Řeknou si třeba: „Příště půjdu podívat se na slam poetry,“ což je dobré pro scénu. Můžou taky slyšet moje politicky angažované verše a přemýšlet o tom, jestli se mnou souhlasí, nebo ne. Slam je hrozně široký žánr, sahá od minimalismu, který těží z divadelních prvků, přes pevné a politické texty, jako mám například já, až po čistou improvizaci.

Když jste slezl z pódia, co vám lidé říkali?

Bomba, super, paráda, skvělý. Chválili si, že to mělo sílu, energii a prý i úspěch. Přišel za mnou Tomáš Klus a říkal, že to bylo super. I organizátoři říkali, že to bylo dobré, včetně Mikuláše Mináře a Benjamina Rolla. Když jsem potom vylezl ven ze zákulisí, tak za mnou přiběhla paní z Ostravy a říkala: „Ježíš, to je paráda, slam poetry!“ Taky jsem si všiml z reakcí na internetu, že se po tom lidé pídí, co to ten slam je. Den poté mě asi tři lidé zastavili na ulici a řekli: „Vy jste byl na té Letné?“ Tak jsem říkal, že jo, a oni: „Jo, to byla paráda.“

Jak vznikl text EET volá domů, který jste na Letné přednesl?

Z přetlaku. Sledoval jsem dění kolem Andreje Babiše, dostal jsem se ke knížce Žlutý baron od Zuzany Vlasaté a Jakuba Patočky a přečetl jsem spoustu textů v novinách. Psát jsem začal ve chvíli, kdy jsem všechny ty informace v sobě nosil dost dlouho a začal jsem cítit intenzivní pocit naštvanosti. Člověk potom jede tramvají a řekne si – tak a jdu psát.

Co vás tak naštvalo?

Člověk, pro kterého je hodnotou jen zisk. Vadí mi systém, který ho stvořil. Vadí mi, že má všude spoustu svých lidí. Posiluje svoji moc přes posty v byrokracii. Vidím tendenci směřování k orbánizaci Česka. Používá obratný politický marketing. Taky mě štve, jak ničí krajinu svými zemědělskými praktikami.

Na pódium jste se poprvé postavil před dvěma lety v rodném Sokolově. Co jste lidem řekl?

Byla to volná asociace. Takové výkřiky, klíčová slova, na sebe nabalená hesla, přičemž jednotícím tématem byl neoliberalismus, o kterém jsem tehdy četl knihu od Davida Harveyho. Tehdy jsem v Brně studoval filozofii. Můj slam byl pokusem o kritický popis globálního světa – finanční trhy, deregulace, privatizace, zdi mezi prvním a třetím světem, hra na svobodu a volnost a současně vykořisťování, zrychlená doba, materiální pojetí života, rychle běhat, rychle vstávat, rychle číst, mít zdravý životní styl, depolitizace veřejného života. CDO, CDS (finanční deriváty, které bývají označovány za jednu z příčin globální finanční krize v roce 2008 – pozn. red.) a najednou bum, prásk, finanční krize, šest milionů lidí na ulici.