Ranní postřeh Olgy Lomové: Globální vládnutí v čínském stylu a Tchaj-wan

V rétorice představitelů ČLR hraje OSN a její orgány roli nejvyšší autority potvrzující správnost čínské politiky, aniž by jim to bránilo ignorovat ta rozhodnutí zaštítěná mezinárodní organizací, s nimiž nesouhlasí – včetně odsouzení ruského vpádu na Ukrajinu. Součástí rétoriky legitimizující čínský politický systém je snaha protlačit na půdě OSN vlastní diskurz.

Letos na konci dubna čínský ministr zahraničí Wang I pozval na návštěvu Pekingu předsedkyni 80. Valného shromáždění OSN Annalenu Baerbock. Ta před třemi lety jako německá ministryně zahraničí veřejně označila Si Ťin-pchinga za diktátora a hlasitě kritizovala ČLR kvůli porušování lidských práv, vojenským hrozbám namířeným proti Tchaj-wanu a za to, že se odmítá řídit obecně přijímanými mezinárodními pravidly a globálně prosazuje pravidla vlastní.

Wang I staré neshody nezmínil, zato využil návštěvy k prezentaci Si Ťin-pchingovy „Iniciativy globálního vládnutí“, kterou označil za základ skutečného multilateralismu a východisko pro „posílení globální správy o osvědčené čínské postupy vládnutí“. Podle oficiální zprávy o návštěvě zveřejněné na stránkách čínského ministerstva zahraničí Annalena Baerbock ocenila roli Číny při prosazování multilateralismu, obraně mezinárodního práva a „dodržování tří pilířů (na nichž stojí OSN): míru, rozvoje a lidských práv“.

V centru čínské verze zprávy o návštěvě je nicméně Tchaj-wan a rezoluce 2758, která podle Wang Iho „jednou provždy vyřešila otázku zastoupení celé Číny, včetně Tchaj-wanu, v OSN“. A. Baerbock prý ujistila čínského ministra, že pod jejím předsednictvím se Valné shromáždění bude touto rezolucí řídit. Rezoluce rozhodla v roce 1971 o přijetí ČLR do OSN, status Tchaj-wanu nicméně neřeší.