Jak se Everest změnil od doby, kdy jsem o něm napsal bestseller Peklo blízko nebe

Moje kniha Peklo blízko nebe (Into Thin Air) vyšla poprvé krátce poté, co v roce 1996 na Mount Everestu v prudké bouři zahynulo osm horolezců. Předpokládal jsem, že znepokojivé události, které jsem v knize popsal, amatérské horolezce přesvědčí, že zaplatit spoustu peněz za výstup na nejvyšší horu světa s průvodcem není dobrý nápad. Mýlil jsem se. Smrtelná nebezpečí, která jsem popisoval, přitahovala začínající horolezce k Everestu jako gamblery k hracím automatům. Podle majitele jedné z předních horolezeckých agentur byla kniha Peklo blízko nebe pro jeho podnik lepší reklamou, než si kdy dokázal představit.

Na vrchol Everestu jsem vystoupal v květnu 1996, podle Himálajské databáze jsem byl teprve 621. člověkem od prvního zdolání hory v květnu 1953. Během 30 let následujících po mém výstupu jich databáze zaznamenala dalších 13 tisíc. Nejméně 90 procent těchto výstupů přitom absolvovali klienti a zaměstnanci komerčních horských průvodcovských společností. Jak naznačuje toto ohromující číslo, výstup na nejvyšší horu světa dnes představuje zcela odlišný zážitek než v roce 1996. Čeho si lze všimnout na první pohled, je výrazně nižší počet úmrtí, k nimž na Everestu dochází.

Mezi lety 1921 – kdy proběhl první vážný pokus o výstup na horu – a 1996 zemřela v průměru jedna osoba na každých pět lidí, kteří dosáhli vrcholu. Během následujících 28 let se pak tento poměr snížil na jedno úmrtí na každých 68 výstupů na vrchol. V roce 2025 zemřelo pouze pět horolezců a na vrchol se dostalo 866 horolezců, což představuje jeden ztracený život na každých 173 horolezců, kteří dosáhli vrcholu.

Vyšší šance na přežití expedice na Everest může znít překvapivě – zejména když si vybavíme fotografie alarmujících front, jež v posledních letech kolují po internetu. Tyto davy a zácpy představují skutečná rizika, mírní je však pokrok v jiných oblastech.