Výzvy pro Staňkova nástupce
Českou kulturu není třeba stabilizovat, ale naopak rozvíjet
Tragikomický vývoj na ministerstvu kultury by neměl přehlušit zásadní otázku: totiž k čemu nám je vlastně tohle ministerstvo dobré a co by mělo být jeho posláním. Ze všech stran aktuálně zní, že hlavním úkolem nástupce Antonína Staňka – ať už jím bude kdokoli – je uklidnění kulturní scény a stabilizace příspěvkových organizací ministerstva. Jenže tahle práce na někoho čeká jen kvůli neuvěřitelné šlamastice, do které rezort Staněk zatáhl, a teď je nutné po něm ten zmatek uklidit.
Ve skutečnosti je před ministerstvem mnohem větší výzva. Konečně začít investovat do lidí a říci si, kde jsou ve státní podpoře kultury naše priority.
Jako stadiony bez sportovců
Staněk a jeho pár obhájců (jmenovitě jde o šéfa komunistů Vojtěcha Filipa a prezidenta republiky Miloše Zemana) se snaží u veřejnosti vyvolat dojem, že smyslem práce ministerstva je hledat „zlodějiny“ v jím rozdělovaných penězích. Když ovšem Staňkovi auditoři našli nesrovnalosti v Národní galerii a Muzeu umění Olomouc, nestalo se to kvůli tomu, že by někdo obcházel pevně nastavená pravidla. Oba odvolaní ředitelé se shodují na tom, že všechny své kroky konzultovali přímo s ministerstvem a to jim je posvěcovalo. Než případy prošetří policie, není důvod jim nevěřit.
Takhle to totiž na ministerstvu vždycky chodilo. V hluboce podfinancovaném rezortu se stalo zvykem, že se neustále hledají zadní vrátka, jejichž použití je jedinou možností, aby tady vůbec nějaká kultura mohla vznikat. Směšné tabulkové platy se…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
